Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Řada do sebe ponořených podivínů se rozrostla o dalšího. Říká si Heolstor, žije ve Španělsku, prošel si mnoha undergroundovými spolky a vedle práce v kolektivu je také schopný obsloužit se sám. A zrovna tak činí v nově postaveném projektu At the Altar of the Horned God. Pole působnosti je rozděleno na dvě části - na rovinu rituálně ambientní (nebo chcete-li ruchovou) a na zhýrale blackmetalovou. Nic pro ucho tradičního rockera či milovníka silných refrénů, jen nečisté učení a reálnému světu zapovězené skutky.

Ocitáme se v prostředí studených zdí patřičně vyzdobeného sklepa, kterému vévodí svícny, dečky, číše s krví a zanícený protagonista nakloněný nad oltářem jako mluvčí spojení se světem za hranicemi pozemského bytí. Jeho mysl prahne po překonání nástrah a nebezpečí, je oddán magii a je srozuměn s přenosem do míst, kam se běžný jedinec nedostane. Vykonejme tedy rituál. Však v klidu - tohle všechno tady bylo, je a bude a vždy záleží jen na schopnostech interpreta, jak tohle temné hobby umělecky ztvární. 

Projekt At the Altar of the Horned God má krátkého trvání a album Through Doors of Moonlight je jeho debutem. U podobných temnotářsky založených dobrodružství jsem vybíravý, protože každý neumí uchopit zlo z té lepší strany a mnohdy uspokojí jen vlastní ego, načež početná obec shromážděná před portálem po nechápavém kulení očí zavelí k rozchodu. Ne každému je souzeno překročit linii a vstoupit do neznámého prostoru poznání. Heolstor naštěstí mezi tyhle nešťastníky nepatří a materiál prvního alba se nese ve znamení slušně zvládnutého atmosféricky - rituálního black metalu.

Budeme citovat stará učení, co chvíli přejdeme ve zpěv a naše slova vmeteme do záhuby posvátnosti mrzkým a neopracovaným black metalem. Vše má své místo a opodstatnění. Zpočátku je text pronášen o samotě a pouze v doprovodu ambientních, ovšem hrdě a pochodově vrstvených vln, až postupem času se mudrcův projev dostane do spárů černého kovu, aby vznikla nesvatá zvuková zpověď zkušeného sekerníka. Pokud zůstanu v rovině elektronické, líbí se mi jakým způsobem je o ni pečováno. Není to nic neprostupného ani odcizeného, Heolstorův rituál naopak srší přitažlivostí a je snadné mu podlehnout. Co se týká black metalu, jeho podíl je zrovna tak nemocný, jak má být. Když už hrdina srolován mezi svíčkami upadne do tupého monologu, je nejvyšší čas říznout do živého a celý obřad řádně zprasit. A tak se i děje. Heolstor je navíc obdařen poměrně zajímavou barvou hlasu, takže jeho vokál roztíná tmu nadpřirozena hodnověrně a za zvukovým terorem nijak nevlaje.

Albu nechybí ani smysl pro dramatické předěly. Je to celé takový maršující proces proměn, které si navzájem nepřekáží. Na navazující pasáže a jednotlivé styly je kladen důraz a i když to možná zní nepatřičně, v téhle desce je kus citu. Respektive, nic se tady vyloženě nehádá a nic nezní jako čerstvě vybrakované lůno pochybností obětované ženštiny (před smrtí vypomohla s hostujícími vokály). Through Doors of Moonlight je slušná práce větraného black metalu s přesahem do světa magie. A jako celek zní velmi zdravě a živě. Jméno At the Altar of the Horned God je třeba si pamatovat, jistě bude hůř.