Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Progenies - Eponym (EP)

ProgeniesEponym (EP)

Sorgh24.10.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Z tábora kanadských frantíků Progenies přichází po dvou letech další zprávy, které mají podobu EP s nepříliš vynalézavým názvem Eponym. Nápady se zjevně šetřilo i při tvorbě obalu desky, který oproti debutu spíš odrazuje nebo spíš nezaujme, natolik je fádní. Jakoby šlo o pracovní verzi připravované desky, kterou čeká předělání.

Co se týče hudby, tak je Eponym pestrá a roztodivně skládaná deska. U Progenies něco jako standard. Proto se docela divím, že po výborném debutu Beings Of Flesh po kapele nesáhlo nějaké zavedené vydavatelství. Nestalo se a kapela si dál všechno dělá na koleně.

Hned jak jsem si desku pustil, tou první věcí, která si řekla o pozornost, byla výrazně vytažená basa, která drnčí jako na nejlepších švédských nahrávkách. Podobně tomu bylo i minule. Sranda je, že kapela žádnou basu nemá a všechno je to řádně podladěná kytara. S typickým severským kostitřasem album ovšem nemá skoro nic společného, i když v základech nahrávky je death metal hodně patrný. Byl by to ale příliš úzký fokus snažit se nahrávku vmanévrovat pouze do smrtící formy. Na to jsou její boky moc široké a svůdné, což svádí k podrobnému průzkumu.


Převážně rachotivá fazóna patří u Progenies ke standardu stejně jako mezery, ve kterých se daří melodickým výpadům neposlušných šotků. Nedá se v nich vysledovat pevný záměr ani žádný dlouhodobý plán. Někdy se vydají střihnout novou, neprobádanou cestu, kterou sleduji se značným vzrušením, podruhé se spokojí s poměrně lacinou formou odstředěných refrénů. Na Eponym nejsou výjimkou místa, kde jsou poctivě vydřené party shozeny popíkovou levností.
Tenhle šizofrenní postoj překvapuje a není úplně jasné, na které straně barikády kapela stojí. Pokroková a přemýšlivě budovaná revoluce se střetává s konformním postojem malometalisty.

 

 

I přes tyhle rozpory album zůstává vícevrstvou a sympatickou záležitostí. Bouřící, zvolna se odvalující fragmenty galantně ustupují melodickým vyhrávkám, sóla pouští světlo do neprobádaných koutů, ve kterých často praská nafouknutá bublina očekávání. Vývoj skladeb si ponechává tajemství a dlouho není jasné, kde se ve finále objevíme. Otevřených nápověd je jako šafránu a není nouze o překvapení. Třeba jako to, že metal na několika místech zcela opustíme a staneme se svědky akustického rockování s civilním zpěvem a přitažlivou melodií. Growl přichází o vládu a předává žezlo zpěvačce Karin, která je příjemně normální. Z jejího projevu nečpí ambice nedoštudované sopranistky, jednoduše sází na přirozený projev s vědomím své síly.

Progenies se s Eponymem valí francouzskou Kanadou a snaží se jít ve stopách debutní fošny.

Proč nepřiznat, že trošku kulhají, když to napoprvé bylo mnohem lepší.  A tak i přes to, že jde o nahrávku vymykající se z průměru, zůstane ve stínu svého předchůdce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 25.3.15 17:20

Enslaved byli vždycky pokrokoví, s každou novou deskou ušli notný kus cesty dál a v jejich novodobé diskografii nenajdeme dvě sobě podobná alba. Ač nová deska rozhodně není špatná a v podstatě jí nemám co vytknout, tak se stejně nemohu ubránit dojmu, že kapela našla svůj směr už na Ruun a krom jednoho výletu bokem (Vertebrae) se v podstatě drží stejné šablony a jen obměňuje ingredience. Ač jsou Ruun, Axioma, Riitiir i In Times zcela odlišné desky, jakoby Enslaved už neměli kde brát a chtěli se raději usadit tam, kde je jim momentálně dobře. A když nad tím tak přemýšlím, tak jsem za tohle vlastně moc rád, protože mě poslední desky Enslaved moc baví a ke všem se s chutí vracím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky