Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když se řekne Prong, hned mi naskočí dvě asociace. V první řadě je to album "Rude Awakening" z roku 1996, které jsem si kdysi pořídil na kazetě a které mě doprovází životem od konce základní školy s přestávkami až dodnes. Druhá asociace je spjatá s prvním ročníkem festivalu Masters of Rock, kde Prong měli vystoupit, k čemuž ale nakonec nedošlo. Živě si vybavuji fanouška, který to nesl velmi těžce a po zbytek víkendu bylo možné z různých částí areálu slyšet jeho táhlé a zoufalé "próóóóng".

Třetí výrazný zářez do mé paměti je čerstvý, neboť ho má na svědomí aktuální řadovka "X - No Absolutes". Sbírka úderných a chytlavých písniček s řízným zvukem a hutnou rytmikou. Trojčlenná sestava Prong v čele s charismatickým Tommy Victorem zvládá zaujmout i se základními vyjadřovacími prostředky a jednoduchou výstavbou skladeb. Co na srdci, to na jazyku, Prong se s tím moc nepářou a k vyjádření všeho podstatného jim mnohdy stačí tři minutky. I to je jeden z důvodů, proč "X - No Absolutes" tak hezky plyne.

Hlas Tommyho Victora buď milujete, nebo nesnášíte. Asi nepůsobí moc libozvučně, ale je velmi přesvědčivý a co je důležité, rozpoznatelný. Jinak je to chlápek na roztrhaní - když se zrovna nevěnuje své celoživotní lásce Prong, nahrává a jezdí po světě s Ministry nebo s Danzig. Ale protože to Al Jourgensen “jakože zabalil”, takže Ministry nehrajou, a Glenn Danzig má kopu práce s reunionem Misfits, vypadá to, že o Prong teď budeme slýchat možná častěji než dříve. Nová deska tomu může jedině dopomoci.

Na Prong se mi dlouhodobě líbí, jak ladně a nenásilně proplouvají z vod agresivního a “nečistého” groove metalu do melodických oblastí a pak zase zpátky. V této disciplíně jsou sebevědomí a úspěšní i na "X - No Absolutes". Ať už jde o thrashmetalovou “Sense of Ease” nebo rytmicky výraznou “Cut and Dry” (tu mohu koneckonců rovnou označit za eso celé nahrávky), tedy skladby, které se v prvních momentech netváří jako vstřícné melodickým tendencím, dříve nebo později svou “příznivější” tvář ukážou, aby se pak vrátily k říznému režimu sekaných riffů a Victorově intenzivnímu vokálu. S touto přímočarou strategií se dá setkat v mnoha zákoutích hudebního průmyslu, většinou ji však doprovází i podbízivost a kalkul. Tedy prvek, na něhož při poslechu "X - No Absolutes" narazíte jen zřídka, jestli vůbec...

"X - No Absolutes" nicméně má své mouchy. Situace je vážná především s nástupem polobalady “Do Nothing”, která působí až příliš pateticky. Druhým kritickým bodem je pak závěrečná “With Dignity”. Obě skladby mají společnou výrazně ztenčenou hranici s nu-metalem a zvýšený důraz na chytlavý dopad. Obzvláště v prvním případě se úmysl zdařil znamenitě - melodie se nemůžu zbavit a už mi pomalu začíná lézt krkem. Eliminovat tyto spády k rádiovým vlnám by tedy do budoucna Prong rozhodně neuškodilo.

Po většinou stopáže nahrávky jsou Prong pány situace a dle libosti povolují šroubky, utahují matice nebo se jen tak uvolněně procházejí svojí vlastní historií. Thrash metalová klasika (“Sense of Ease”) se zde potkává s houpavým hardcorem i včetně typického skandování (“Belief System”) a když už má dojít na nějaké to odlehčení, titulní skladba splní tuto roli bezezbytku. Těžko říct, která poloha jim sedí nejvíce, každopádně je poutavé se tím zabývat. Nakolik se Prong nepouští do experimentů a drží se své receptury, stále se prezentují se svěžím materiálem a nahrávka zní barvitě.