Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Protest The Hero - Scurrilous

Protest The HeroScurrilous

Sarapis15.4.2012
Zdroj: mp3 (320)
Posloucháno na: Hi-fi Philips
VERDIKT: Celek tvořený kombinací hardcorové výbušnosti, powermetalové tvrdosti a elegance progresu představuje úžasnou směs, která při poslechu vyvolává obrovské množství pozitivních emocí. Zabaleno do luxusní zvukové schránky, jen pustit a užívat si. Body šetřit nebudu, v tomto případě rozhodně ne.

Tuto nahrávku jsem označil v závěrečném hodnocení loňského roku za jedno z nejlepších alb, která loni vyšla, a přestože jsem od té doby svůj hudební jídelníček obohatil o pár dalších významných počinů roku 2011, na mém stanovisku to nic nezměnilo. "Scurrilous" se svým tvůrcům mimořádně povedlo, album na mě vyskočilo jako vyhládlá puma a měl jsem co dělat, abych si dokázal pustit i něco jiného, než tuhle perfektní desku. Povídání o "Scurrilous" na našem serveru ještě chybí, tak je na mě, abych to napravil. Zvlášť když to v redakci slibuji už víc než půl roku. Tak pojďme na věc.

PROTEST THE HERO (dále PTH) pochází z kanadského Ontaria a na scéně působí pod tímto názvem od roku 2002. Předtím zhruba tři roky fungovali jako HAPPY GO LUCKY, ale po vydání svého prvního studiového záznamu změnili jméno na to stávající. "Scurrilous" je jejich třetí dlouhohrající album, které mělo navázat na úspěch předchozího "Fortress". To se totiž po svém vydání umístilo v rodné Kanadě na prvním místě v prodejním žebříčku, tak si asi dovedete představit, jak jsou ve své zemi PTH populární. "Scurrilous" nakonec na domácí scéně první pozici neobhájilo, ale naproti tomu se mu více dařilo ve Spojených státech a tuzemský fanoušek jistě ocenil expanzi kapely i do našich koncertních vod (na Rock for People loni, na Brutalu letos!)

Se žánrovým zařazením to nebude úplně jednoduché. Pokud mi ponecháte volnost, klidně bych hudbu PTH zařadil do progresivního metalu bez žádných dalších specifikací. Jestli má metal znít progresivně, tak klidně takto! Kořeny kapely tkví v metalcore, kterému vůbec neholduji, ale v tomto pojetí mi ani trochu nevadí. Zpěvák Rody Walker totiž převážnou většinu času neřve jako utržený ze řetězu, nýbrž krásně zpívá, že by se nejednomu fanouškovi kapel typu FATES WARNING nebo starých QUEENSRŸCHE podlomila kolena. Jelikož jsem jedním z nich (mimo jiné), na p*del jsem si kecnul taky. A nejen ze zpěvu. Hudba není jednotvárná, pořád se něco děje. Je to jako rychlá jízda v rychlém autě, se šílencem za volantem a konvojem policejních jednotek za zády. Přitom všechno je nenásilně a naprosto přirozeně podáno, jako bych byl na toho šílence už léta zvyklý, nebo dokonce bych to byl já sám.

Kytarové riffy sestávají z dynamických akordů, hráčům lítají prsty nahoru a dolů, že by se z toho jeden po*ral, ale skladby nejsou žádné onanie ani exhibice, spíše to vyznívá tak, že chlapi hrají tvrdou muziku a jen tak mimoděk jim z toho leze progressive, který můžou jinde kapely dřít roky a stejně jim to nehraje. Hra na bicí je nenápadná a plyne se skladbami, někdy mám pocit, že se na škopky zapomnělo. Jenže stačí se do nich zaposlouchat a pochopíte, jak hrají pro tým. Obrovský kus práce a invence. Nämlich to samé basa.
Co říci ke skladbám...Samé pecky mezi oči! Od začátku do konce natlakovaný papiňák plný melodií a instrumentální ekvilibristiky. Ta nijak nestojí v cestě kompoziční stránce, takže se nebojte, že dovednosti muzikantů dostávají přednost před vývojem a gradací skladeb. Počínaje úvodní klipovkou "C'est la Vie" a konče závěrečnou "Sex Tapes" není na dýchání místo, skladby jsou krátké a úderné, místo je jak pro rychlé kvapíky (z větší části), tak i pro krátké zadumanější pasáže. Na první poslech se toho na posluchače asi vyvalí až moc, ale mějte trpělivost. Kompozice postupně odhalí svou logiku a pak už je to jen vychutnávání.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky