Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Psycroptic - The Watcher of All (EP)

PsycropticThe Watcher of All (EP)

Garmfrost29.11.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Death v rukou Psycroptic není z těch, co šokuje brutalitou a surovostí. Neklouže ani k přílišné srozumitelnosti a zpěvnosti. V skladbách samotných se mísí nefalšovaná řežba, která není daleko od thrashového běsnění, s atmosférickými přesahy doprovázenými čitelnou strukturou.

O australských Psycroptic lze v klidu říct, že mají čuch na dobrý riff, zmáknutou techniku i patřičný oheň v žilách. Jejich technický death metal nepostrádá špičkovou rytmiku, líbivé melodické linie, ale ani jistou neurvalost, se kterou zůstávají deathovou partou. Za dvacet let, co jsou součástí scény, vydali sedm dlouhohrajících alb, ale EP až to letošní. The Wathcer of All není nahrávkou nijak obšírnou – necelých sedm minut opravdu není mnoho, ale obě skladby mají natolik chytrou strukturu, aby vyvolaly v posluchači touhu pořádně se v nich porochnit a fest si zařádit.

 

Death metal v rukou Psycroptic není z těch, co šokuje brutalitou a surovostí. Neklouže ani k přílišné srozumitelnosti a zpěvnosti. V skladbách samotných se mísí nefalšovaná řežba, která není daleko od thrashového běsnění, s atmosférickými přesahy doprovázenými čitelnou strukturou. Novic Todd Stern se od As the Kingdom Drowns v kapele pěkně zaběhl a tak jeho basové party na The Watcher of All zní zcela přirozeně.

 

A Fragile Existence otevře až filmová melodie, která mě lehce znervóznila. Měl jsem obavy, aby se kapela příliš nerozplizla. Naštěstí se po pár okamžicích skladba rozjede a odfoukne jakékoliv pochybnosti. Thrashové zasekávání se plynule mění až v pseudoklasické trylkování. I tempo se mění každou vteřinu. Od houpaček až po sypačky. To samé platí i pro zpěv, který v klidu growluje a štěká i zpívá. Titulní skladbu mám z dvojice raději. Není tolik vzletná, je více při zemi a je podstatně razantnější. Víc se zde growluje a hobluje. Toho thrashe je zde také dost, ale v ničem to nevadí. Naopak. Myslím, že tento fousatý styl Psycroptic sluší a ozvláštňuje jejich prvotřídní technickou rubanici. Jedinou výtku mám asi k nazvučení šlapáků, které zní takřka uměle. A to je škoda! David Haley je machr, který má snad osmery končetiny a dokáže vyvinout rychlost světla. Hehe!

 

 

Těžko soudit kratičké EP, které spíše naznačuje a předvádí se, než by se snažilo vyvolat dojem jako celistvá nahrávka. Proto i ke konečnému verdiktu přistupuji jako k velice příjemné lákačce, která má navnadit fans Psycroptic na další desku a rovněž má za úkol připomenout všem, že tu kapela stále je a musí se s ní počítat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky