Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

K choré londýnské dvojici Qrixkuor se dostávám trochu chaoticky, což vzhledem k jejich podobně se chovající tvorbě není úplně na škodu. Debut Poison Palinopsia, tedy dvouskladbovou (de)konstruktivní deathmetalovou zápletku, jsem doháněl až po sdolání EPka Zoetrope. Death metal Qrixkuor je surové disonantní prostorové území plné zvratů a chaotických situací. Zacyklená hmota vyrubaná ze země a jak se ukázalo, také hledající další výrazový prostředek, jak zhmotnit noční můry ještě důvěrněji. Avantgardní načernalý death metal? Může být, stejně jako můžeme volit další přídavné termíny. Již tak obsáhlý rejstřík kapely postupně více dokreslovala neoklasická vrstva. První náznaky debutu EP Zoetrope velmi jasně rozvedlo, aby na novém albu The Womb of the World již bylo vše podřízeno spojení death metalu a orchestrace. Za tou stojí skutečný orchestr Silent Star. Druhé album mágů operuje na území, kde vládne smrt, chaos, disonance a symfonická avantgarda. Aneb prostor k vyjádření je širší, smyčce mají na albu rovnocenou roli a jejich dramatizaci můžeme místy vnímat dokonce dominantně.

Qrixkuor reprezentují hudební monolit. Byli jím už v minulosti tím, jak chápali své podzemí, dnes je to v doprovodu skutečného klasického organismu. Ta proměna je od prvního alba poměrně zásadní, byť se nemění základ, kompozičně i zvukově Qrixkuor velmi narostli. Pak je to samozřejmě o tom, jak nastavit aranžmá a zvukově vyladit dva protilehlé umělecké světy. Tohle si myslím Qrixkuor zvládli na pomyslné hraně. Aby nezněli příliš bombasticky a ani příliš jednoduše, to se podle mého povedlo. Ale protože je ta orchestrální část výraziva vytažena na rovnocennou úroveň s hrubozrnným rozvratem, je o zvyku, jak tohle přijmout a umět se přizpůsobit. Sám nejsem v tomto směru úplně striktní a mnohým věcem se přizpůsobím docela snadno, tady to přeci jenom stojí jisté vypětí. Odvaha a schopnost si skladatelsky poradit ale vítězí. The Womb of the World je určitě v nelehké roli, ale tím, jak jsou celé skladby ošetřeny vidím ve spojení obou světů jednoznačně pozitiva. Výzva přijata.

Neoklasická část je logicky modifikována k potřebám kapely a rozšiřuje spektrum její současné tváře. Stejně mi ale pomáhá vnímat tu současnost uhlazeněji a díky vytažené dramatizaci poměrně stravitelně. Kdo si nepotrpí na razantní dějové zvraty a rád se zavrtá do víru chaotických vjemů, bude asi zklamán. I tyhle aspekty v sobě Qrixkuor dál nesou, ale je třeba se dostat pod tu opulentní vrstvu orchestrace. Já si užívám poslechy desky zcela v jiném rozlišení. Nic nedělit a nechat vše plynout, naplno rozehrát. Abych mohl pochopit, nakolik se dílo povedlo skladatelsky vycentrovat a dostat tvorbu kapely do nové dimenze. To rozkročení za pouhé čtyři roky je poměrně markantní. Navíc Qrixkuor nestrádají ani po vokální stránce, na novince hostuje zpěvačka Jaded Lungs. Jako průvodkyně i šílená kněžka zlovůle a škodolibosti. Lady i mrzká svině, kterou když mám přímo v uších, je to jako mít hlasy v hlavě - ty věčné pochybnosti, prokleté poklesky a závislosti v deliriu našeptávané ve zvyšující se chaotické kadenci. Tomu když člověk na chvíli podlehne, cítí se fakt bledě.

Qrixkuor uspěli. Není snadné oddat se takto zásadní proměně a postupně etablovat nový, velmi zřetelný prvek. Vedle Lychgate (ano, taky Londýn a taky Greg Chandler za studiovým kormidlem), beru nové album Qrixkuor jako další variantu, jak modulovat avantgardní extrém za pomoci neoklasického doprovodu. Ač jsou si obě kapely jinak výrazově vzdálenější, obě mi svým uměleckým entuziasmem a schopností dostávat se na další úroveň sympaticky zaplňují místo, kam si soukromě dávám jména, od kterých budu v budoucnu čekat zásadní věci. U Qrixkuor je to ale pořád s jistými otazníky kolem celkového nastavení. Pořád si myslím, že ta symfonie šla udělat střídmější a z části ji drží nad vodou skladby jako takové, jejich zvládnutá výpravnost. Ten prostor, který nyní kapela zaujímá je opravdu velký a kdyby se příště šlo více do hloubky a ne dál do prostoru, asi budu šťastnější. Nicméně, The Womb of the World je velmi dynamická záležitost, neohrožená a také povedená.