Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Queensrÿche - Operation Livecrime

QueensrÿcheOperation Livecrime

Michal Z12.2.2011
Zdroj: MP3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Queensrÿche nahráli (přehráli) své průlomové album. Nahráli ho se ctí k předloze ve snaze působit co nejvěrněji jako na CD. Vytratila se živelnost a vášeň z hudby a energie vznikající s davem. Tleskám technické vydařenosti tohoto záznamu, ale kladu si otázku zda to je to, co na živém záznamu hledám.

Queensrÿche byli v situaci s esem v rukávu, tj. vynikajícím albem Empire, které se výtečně prodávalo a za sebou jedinečný průlomový počin Operation: Mindcrime z roku 1988. Pověstný ingot železa je potřeba kout dokud má správnou teplotu, a tak lačnícím příznivcům bylo roku 1991 předhozeno zajímavé live CD. Toto album bylo nahráno na předlouhém 14-ti měsíčním turné. Vyšlo i jako videozáznam, kde je možné zhlédnout výpravnou show s hosty (mj. Pamela Moore), která se odehrávala jako divadelní představení v kostýmech a kompletně se přehrávalo album Operation: Mindcrime.

 

Na tomto živém počinu mi smrdí snaha znít jako na CD, pravda jisté nuance, především v rytmice a kytarách lze cítit, taktéž Tate občas řízne mimo. Na živých nahrávkách upřednostňuji živelnost a zapojení publika, prvky kteréžto stvoří neopakovatelnou atmosféru. V tomto případě se nepovedlo udělat silné živé album a spíše ho beru jako profesorskou live přehrávku, potvrzující um zúčastněných umělců a především jako dokument doby.

 

Nástup alba je gradující a davy bouří, na můj vkus příliš v pozadí. Přestože jsem kritizoval profesorkou snahu přehrát CD co nejdokonaleji, musím uznat, že především bicí znějí skvěle. V Revolution Calling se ještě osazenstvo i hudebníci zahřívají, ale s nástupem ústředního refrénu atmosféra stoupá k bodu varu. Ten se daří atakovat i v Operation: Mindcrime, a je radost nechat si pohazovat vnitřnostmi mohutnou rytmikou a duši polaskávat výtečnými kytarami a až neskutečně přesvědčivým a přesným Tatem. Aby sterility nebylo toliko, občas Queensryche zapojují i obecenstvo, ale po špetkách k neprospěchu celku.

 

Hromový rozjezd Spreading The Disease vykračuje k očekávanému vrcholu ještě přes jednu „překážku“ k mistrovskému štychu. Musím uznat, že kvalita provedení megahitu Suite Sister Mary je živě strhující a jen podtrhuje hitový potenciál zvěčněný do studiové nahrávky. Skladba v živém provedení získává další rozměr a narůstá do nedozírných mezí. Položte se a nechte se nést fantastickou výpravou a kompletním osazením účinkujících jako na studiovém CD. Nebudete ošizeni ani o skutečný sbor. Živé album tak představuje svědectví jedinečných neopakovatelných momentů, které by nejedna kapela ráda vrátila zpět a přála si věčnou trvanlivost slastné pomíjivé děvky slávy.

 

Stejně jako na studiovém CD přináší The Needle Lies rozprášení předchozích strhujících minut. Protřepat vlasy a trochu pozapomenout… Daří se Vám? Mě nikoli. Náladu zvedá vzdušná a chytlavá Breaking The Silence, i když v refrénu to trochu skřípe. Závěr živáku se line v nižší kvalitativní laťce stejně jako album, které po hlavním hřebu nemá už co příliš nabídnout. Snad Pink Floydovský úvod Eyes Of A Stranger stojí za pozornost. Zaposlouchejte se do činelů a celkově rytmiky, neslyšíte zde stavební kámen rytmické sekce numetalových pionýrů Korn? Bez semínka nevzejde ani pažit. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky