Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Queensrÿche po albu The Warning z roku 1984 rozjeli celosvětové turné (s celkem rozsáhlým pobytem v Evropě) a k vydání dalšího opusu se našel čas až ke konci roku 1986, kdy svět spatřilo album Rage For Oder. V porovnání s albovým předchůdcem zní počin Rage For Order poněkud sklesle a zemdlele, na druhou stranu kapela začala více progresivně zpracovávat rock - metalovou hroudu. Noha jde z plynu a drajv s tahem vyšuměl do ztracena. Na albu převažují pomalejší a střednětempé skladby temnějšího zasmušilého charakteru.

Kytarové duo DeGarmo - Wilton se snaží opět přijít s něčím zajímavým a ukázat svůj hráčský posun, Tate pěje co mu hlasivky dovolí a jeho vyzrálá jistota projevu je hlavní devízou alba. Co však člověk musí řešit je jisté vkradení nudnosti, sterility a omšelosti. Kapela se v pozdějších rozhovorech zmiňovala o spoustě zásahů zvenčí, které je tlačili jinam než bylo jejich přesvědčení, pravděpodobně se jednalo o daň podpisu smlouvy na vydávání alb u hudebního kolosu. Skladby povětšinou znějí uměle - synteticky, vše je příliš umravněné, použití kláves ještě výsledný dojem zjemňuje. Některé melodie doslova jako by tahaly za paty, příliš jim nevěřím a spíše jsou mířeny na komerční aspekt alba. Na druhou stranu je třeba podotknout že skladby jsou skutečně rozmanité.

Pověstnou jiskru spatřuji ve skladbách Chemical Youth, The Whisper a Surgical Strike, které svojí svěžestí a tepavostí rozvíří usedlý prach. Kapela se snaží vsadit na prog notu, ale příliš to nevychází. Cítím snahu zalíbit se všem, ale výsledek je laciný studený čumák bez emocí. Pouhé prog cvičení… ztrácí se vlákno vedoucí k živoucímu dychtícímu jádru. Z Rage For Order si posluchač téměř žádné emoce navíc neodnáší, pouze se s hudbou potěší bez vyššího efektu.

Ze všech negativních věcí však vychází jednoznačné pozitivum, Queensryche se oprostili od vlivů zvenčí a jasně již definují především svoji rozpoznatelnou tvář. Přestože má hudba na Rage For Order spoustu nedostatků, nelze jí místy upřít skutečnou naléhavost a těžkost s hmatatelnými nástupy na hitové ambice. Album je hodně odlišné od svých sourozenců na obou stranách časové osy a v úplném stínu následujícího průlomového alba. Přes všechno to mé remcání má vlastní hodnotu a vystupuje nad většinu dobového odpadu. Rage For Order rozhodně není na první poslech, ale pro svoji hloubku - temnotu si v mých uších uchovává značnou časovou trvanlivost dodnes.