Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Radiation - Reactor Collapse

RadiationReactor Collapse

Bhut26.6.2025
Zdroj: LP //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Výsledek je funkční a zejména pro příznivce klasického metalu zaručeně bezchybná volba.

Klikatá, nečekaná a přesto veskrze krátká byla cesta tohoto LP od vydavatele do mých sluchovodů. Ačkoliv žádná žádost vyloženě nezazněla, přišlo by mi nefér gramodesku prostě sbalit a neučinit alespoň drobný revanš v podobě recenze. A tak tu předkládám svůj úhel pohledu na nahrávku, kterou bych z vlastní iniciativy nevyhledal. Je to prosté – není to black metal.

 

Žánrem je osvědčený thrash metal s hrubostí death metalu a zatěžkaností doom metalu. Složitá definice? Zaručeně. Od toho tu přece jsem. Další příměsné koření však ode mne v oškatulkování již nečekejte. Tohle je holý fakt, na kterém stojí i padá celé album. A to je, prosím, velice důležité. Odbočky nejsou – jen se to tu mydlí v osvědčených a řemeslně poctivě odehraných intencích, které mají pánové v krvi. A že Radiation není žádná nová potvora na scéně, dokazuje už pradávné demo z roku 2009. Čumíte? Já taky čuměl, že jsem o té kapele dosud tak nějak neslyšel. Nicméně to všechno dejme stranou a vrhněme se s čistým štítem na dílo Reactor Collapse.

 

Nemusíte být hrdinové z pevnosti Boyard, abyste po součtu indicií získali možný úsudek, kterak výsledek zní. Máme tu thrash/death metal, název kapely i desky odkazující na nukleární alarmy a zelenou obálku (ne, žádní Type O Negative), kde z chladicí věže reaktoru vylézá obludný pavouk, metaforicky na sebe přejímající obecnou hrůzu a zkázu, která nešikovným lidským faktorem může z podobných stanic vyběhnout. Historie již zná řadu podobných přešlapů – a nemusíme se hned stěhovat do Pripjati. Však nedaleko máme příběh o jaderné elektrárně v Jaslovských Bohunicích (respektive její havárii v sedmdesátých letech). Zkáza a poukazování na lidskou bezohlednost je hnacím motorem téhle muziky.

 

 

Z toho jednoduše plyne, že tu není prostor pro volné tempo a lehké momenty. Je to ve své podstatě velmi těžká deska, kterou jsem při prvním kontaktu nedokázal rozžvýkat celou a poslech si musel jednoduše dávkovat. Teprve po čase jsem dokázal vstřebávat a pozřít dílo jako celek. Je to totiž obzvláště hutné – a když máte dojem, že už to hraje dost dlouho, zjistíte, že jste u třetí položky na seznamu. Je to dáno i tím, že jednotlivé skladby nejdou pod nějaké čtyři minuty, ale ždímají posluchače i k vyšším – třeba sedmi – minutám. V tomto ohledu to chce určitou trpělivost. Na druhou stranu čtete názor člověka, který se thrash metalem, potažmo death metalem zas tolik nezaobírá. Ale mám-li vytáhnout srovnání třeba s tuzemskou thrashovou značkou Faüst… Asi srovnávám nesrovnatelné, ale nedá mi to. No, prostě Fausti jsou chytlavější a obecně je ta jejich hra taková líbivější a funguje okamžitě, kdežto Radiation jsou složitější. Není to ani o nějaké komplikovanosti, jako spíše o celkové atmosféře a náladě všech skladeb, které jsou mohutné – ve smyslu masivnosti a objemu. Asi to nedokážu lépe definovat, ale prostě mi album přijde náročné na poslech. Nebo spíše na výdrž v soustředění a udržení pozornosti.

 

Výsledek je však funkční – a zejména pro příznivce klasického metalu zaručeně bezchybná volba. Uši hledající neotřelé postupy, barevnější kompozice a míchání různých forem si už tolik nezatleskají, přesto věřím, že i takovým nemusí být Reactor Collapse proti gustu. Je to jistota. Silná, těžká a energická – stejně jako plutonium.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky