Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rage Against The Machine - Renegades (kompilace)

Rage Against The MachineRenegades (kompilace)

Jirka D.13.2.2012
Zdroj: CD (# 499921 2)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Svými lehkými proměnami, které sledují vzory původních skladeb, si deska neustále udržuje vaši pozornost; v podstatě co skladba, to jiný a osobitý přístup, přesto jasně přečtete rukopis RATM.

V pořadí čtvrtá zastávka u této kapely nás zavede k albu Renegades a bude to zastavení předposlední. Datum vydání oné nahrávky spadá do prosince roku 2000 a mnozí z vás minimálně tuší, že tohle datum se nachází již za horizontem fungujících RATM. Rychlý a pro většinu fanoušků asi nečekaný konec učinil 18. října téhož roku svým prohlášením frontman Zach de la Rocha, který uvedl: „Cítím, že je nyní nutné opustit Rage, protože proces našich rozhodnutí kompletně selhal. Vůbec už se nejedná o setkávání našich společných tužeb nás čtyř jako kapely a z mého pohledu to značně snižuje naši uměleckou a politickou myšlenku.“ Ať už za tímto rozhodnutím byly politické názory, neshody, či cokoliv jiného, faktem zůstává, že s koncem roku 2000 končí i éra Rage Against The Machine a to až do roku 2007, kdy se tito čtyři muzikanti opětovně ujednotili a ohlásili reunion. Asi by stálo za krátkou zmínku uvést, že zbylí tři členové dávají po odchodu de la Rochy s Chrisem Cornellem (Soundgarden) dohromady v podstatě all-star band Audioslave, se kterým mezi roky 2002 a 2006 vydali celkem tři studiové (a nutno podotknout že dosti slušné) nahrávky.

 

Vraťme se ale nazpět do roku 2000 k albu – kompilaci Renegades. Proč kompilaci? Pro mnohé bude následující informace nošením dříví do lesa, ale pro úplnost je třeba uvést vše, jak se sluší a patří. Deska obsahuje tucet skladeb a jedna vedle druhé jsou předělávky písní jiných interpretů, jak se dnes říká hezky česky „cover“. Viděl bych v tom poctu a poklonu, kterou chtěli RATM složit svým velkým vzorům, učitelům a kolegům, i když motivace toho či onoho může být samozřejmě různá. Při pátrání po originálech jednotlivých písní se budeme pohybovat v poměrně rozsáhlém časovém období, nejhlouběji se dostaneme do roku 1965, ze kterého pochází původní nahrávka „Magie’s farm“ od Boba Dylana, nejmladší věcí na desce by byla skladba „The ghost of Tom Joad“ od Bruce Springsteena z roku 1995. A stejně jako je rozmanitá časová osa, jsou zajímavá i jména interpretů, u kterých se RATM zastavili. Kromě dvou zmíněných jmen by si poznámku zasloužili MC5, Cypress Hill, The Rolling Stones, Monor Threat, The Stooges a další více či méně známí umělci, jejichž tvorba se žánrově pohybovala od klasického rocku, přes hardcore, punk až po rap a hip hop. Výsledkem je rozmanitá kolekce písní, ve kterých lze dohledat skladby plné smutku („Beautiful world“) stejně jako skladby rozverné, rytmicky chytlavé, prostě „funky“. Poslech Renegades je vůbec celkem pohodovou záležitostí, deska se vpřed ubírá v pomalejším tempu (kromě „Kick out the jams“ a „In my eyes“, ty vás nakopnou ze židle), působí rozvážně, nenásilně a srovnaně, přesto naléhavě a silně. Svými lehkými proměnami, které sledují vzory původních skladeb, si neustále udržuje vaši pozornost, v podstatě co skladba, to jiný a osobitý přístup, přesto jasně přečtete rukopis RATM. Nakonec docházím i k závěru, že není nutné znát původní verze, tahle deska se dokáže postavit na své vlastní nohy poměrně dobře a úspěch takové „Renegades to funk“ (původně od Afrika Bambaataa) je toho jasným důkazem.

 

V závěrečném odstavci by si krátkou zmínku zasloužil i obal desky, který byste při podrobnějším pátrání dohledali v několika barevných vydáních, snad se nepletu, když napíšu že ve čtyřech. (Úplně na okraj si dovolím poznámku, že jsem dokonce slyšel i dvě různě zaranžované verze skladby Kick out the jams, ale nic moc bližšího o tom nevím.) Ale zpět ke grafice. Titulní čtyři písmena a jejich stylizace jsou v podstatě kritickou odpovědí na podobné dílo pop artového umělce Roberta Indiany, který do podobné pozice umístil hlásky ze slova „Love“. Listování vnitřkem bookletu se nese na protiamerické, protivládní a protikapitalistické vlně zcela v duchu RATM, tedy žádné překvapení, které by vás vyvedlo z dobré míry. Uvedené věty-citáty jsou dílem Joshe Koppela, jsou doplněny o „žánrové“ fotografie; najdete jich tam vícero a většinou u nich budete přemýšlet. Závěrečné „You are not a slave“ napsané na jednodolarové bankovce vystihuje asi to podstatné, stojí za hřích se zastavit a zalistovat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky