Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rammstein - Liebe Ist Für Alle Da

RammsteinLiebe Ist Für Alle Da

Bhut6.12.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: PC, Accord 2.1 SW 1800 EU, 2x13W + 1x30W
VERDIKT: Němečtí RAMMSTEIN se vrací po čtyřech letech zpět. Důkazem je album „Liebe Ist Für Alle Da“. Kapela vytvořila velice povedené dílo. Na rozdíl od svých dvou předchůdců (Reise, Reise a Rosenrot) nová deska nabízí drsnější motiv.

Němečtí RAMMSTEIN se vrací po čtyřech letech zpět. Důkazem je album „Liebe Ist Für Alle Da“. Kapela vytvořila velice povedené dílo. Na rozdíl od svých dvou předchůdců (Reise, Reise a Rosenrot) nová deska nabízí drsnější motiv. Skupina přitvrdila a tak trochu se i vrátila ke svým kořenům. Asi nejvhodnější přirovnání by bylo k jejich albu Mutter. Jak už bývá zvykem, počin obsahuje jedenáct skladeb a jeho délka trvání čítá čtyřicet šest minut. Kapela si svůj návrat na scénu užívá a učinila touto fošnou dobrý krok. Už od prvních momentů desky se dá jednoznačně určit, kým že to byla zplozena. Klasické rammsteinovské postupy, typická pochodová tempa a obvyklá klávesová kulisa. Vokální projev se v určitých místech dostává do vyšších tónin. Což se stalo pozitivním přínosem jak pro album, tak pro kapelu samotnou. Muzikantská zručnost členů se jeví na kvalitním postu. Album přes svou, na první poslech, jednoduchost oplývá pílí, propracovaností a důrazem na detaily. Co bych, ale albu vytknul, jsou klávesy. Vím, že k této skupině daný nástroj neodmyslitelně patří. Plus jejich obsluhovatel Flake se stal významnou součástí vtipných momentů, jak v klipech, tak i v jednotlivých vystoupeních. Klávesy a Flake tedy tvoří jeden ze základních kamenů, na kterém Rammstein staví. Nicméně má výtka spočívá v přílišné horlivosti při jejich používání. Deska nabízí nespočet pasáží, ve kterém dominuje zmíněný nástroj. V jistých situacích vytváří důležitou atmosféru, však v jiných místech zalepuje mrtvá místa. Některé pasáže, by se jistě obešli bez jejich doplnění, členové bandy ovšem volili jinak. Dalším bodem dolů zůstávají vycpávkové skladby. Písně této skupiny vždy uměli něčím zaujmout. I zde to některé potvrzují. Bohužel se ale seznamujeme s faktem, že další část počinu disponuje také neslanými, nemastnými songy. V jejich případě bylo sázeno na jistotu, a proto mají ten nejobyčejnější rammsteinovský charakter.

 

Novinku rozeznívá temnější začátek tvořený klávesami. Záhy se přidá volný zpěv. V první minutě se rozezní ostatní nástroje a dávají tak vzniknout velmi povedené pasáži. Vokál se pohybuje v oněch vyšších plochách. V refrénu se objevuje jméno skupiny, čímž se zapříčiní vzpomínka na dvě starší skladby skupiny: Rammstein a Wollt Ihr Das Bett In Flammen Sehen. Druhá věc má poměrně drsné pasáže a povedené melodie. Co však tuto skladbu žene na vyšší posty je její refrén. Vskutku výborná záležitost. Třetí kus začíná fanfárami, které se následně promění v typický metal této bandy. Čtvrtá Haifisch začíná s roztleskávací melodií. Její začátek se mi zdál velice podobný skupině Depeche Mode. Tento malý dojem se během několika málo chvil rozplynul, neb přišlo klasické metalové dílo. Zajisté stojí za vyzdvihnutí šestá skladba Frühling In Paris. Jedná se o pomalejší kus s francouzskými úryvky v textech, které ovšem v ústech němce neznějí příliš zdařile. Píseň nabízí líbivý refrén, jenž se nese v krásné melodii. Samozřejmě nesmím opomenout osmou skladbu Pussy. Tato věc se ocitla totiž na singlu, který desce předcházel a byl k ní natočen i klip. Onen klip zajistil Rammstein čistou cestu k návratu. Snímek rozvířil prach a o téměř zapomenuté kapele se začalo znovu hovořit. Kapela jistě chtěla upozornit na svůj návrat, rozhodla se proto učinit cosi neočekávaného. Zkrátka a dobře, skupina z klipu udělala porno video. Puritánům se tato kapela zhnusila a odsunuli ji.

 

Podíváme-li se na situaci z jiného pohledu s určitým nadhledem, zjistíme, že kapela učinila geniální tah. Jak jen na sebe upozornit, když už pár let o nich málokdo mluví? Jednoznačně to chce něco, co zaujme. Co se v dnešní době stává moderním a velice žádaným prvkem je sex. Proto kapela natočila kontroverzní video, které zaujme kohokoliv. Pozornost je upřena jak ze strany odpůrců, tak ze strany obdivovatelů. A hle, sláva je tu. O kapele se začalo mluvit. Do takto vhodně utvořeného prostředí zbývá už jen vpustit zvukovou nahrávku a prodej je zajištěn. Zde, ale nehodnotíme vizuální nýbrž hudební jakost. Nebudeme tedy rozebírat, že skupina nabízí i box set pojmenovaný Liebe Ist Für Alle Da (v překladu: láska je pro všechny), který ukrývá CD, pouta, lubrikant a 6 dámských erotických pomůcek v podobě penisu. Vraťme se tedy k hudbě samotné. Skladba Pussy se tedy stala hitem. Její struktura odpovídá typickým peckám, které jsou od této kapely dobře známé. Povedený refrén, středně rychlé tempo, dobré melodie a klasické postupy. Za zmínku také dále stojí závěrečná Roter Sand. Tato píseň dostává označení balada. Hudební doprovod tvoří pouze kytara a klávesy. Tvoří tak příjemnou tečku za celým dílem. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky