Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Randal Collier-Ford - Advent

Randal Collier-FordAdvent

Symptom31.12.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Marshall Major II
VERDIKT: Vcelku mělký rezervoár hudby, která sice v některých scénářích funguje, čelist vám z ní ale rozhodně nespadne.

Stál jsem připravený na značkách vyběhnout vstříc novému výtvoru z dílny oregonského labelu Cryo Chamber, ale dech mi začal docházet daleko před cílovou rovinkou. Randal Collier-Ford vtělil do nové nahrávky hrst od všeho, co se dalo po právu očekávat, ale jakoby zapomněl jinak chutný pokrm okořenit a dát mu více než jen sůl a pepř. Poslech Adventu je tak během do kopce přes překážky, který není problém zvládnout, otázkou ale zůstává, jak moc si ho užijete.

 

Advent servíruje obraz světa odděleného od přírodních zákonů, plného pekelných struktur, kde bijí bubny, co otřásají zemí. Zmutovaná flora a fauna projevuje známky agresivity a nepřátelství, atmosféra je plná metanu a nových, člověku neznámých prvků. Takový je "příchod" čehosi, co nasytilo půdu kyselostí a obarvilo ji do černa. Prostor podivně zbarvené přírody, kde prazvláštní struktury ozařují sloupy ohně, čeká na objevení a ukrývá v sobě příležitost k meditaci, introspekci nebo jiné formě myšlenkového cvičení.

 

Nahrávka obsahuje "signál" i "šum" v pro mě nerozhodném poměru. Pravdivé poznání (signál), který v našem případě reprezentují stěžejní hudební myšlenky, vyjádřené například cellem a klavírem, zanikají v nevýrazných drone pasážích, natahování či opakování (šum). Smyčce různých forem dominují první dvacetiminutové skladbě Beckoning Absurd Shapes, která prezentuje obraz bezútěšného krajiny. Dvojka Eyes Of The Temple v sobě má pár tónů, ty – zřejmě nechtíc – připomenou zvukovou kulisu scén ze seriálu Twin Peaks, kdy Silver Mustang Casino navštíví "Mr. Jackpots". Závěrečná dvanáctiminutovka The Second Wound si krátce pohrává s příjemným klavírním motivem, do závěrečné gradace vstupuje za rachotu válečných bubnů a bez dalších průtahů uzavírá celé dějství.

 

Co se do tří skladeb vešlo, to Simon Heath z Atrium Carceri zmasteroval s pečlivostí sobě vlastní. K výtvarné práci byl povolán indický filmař a fotograf Cyril Rana. Na dvojce Eyes Of The Temple si Randal ke spolupráci přizval žánrové souputníky Northumbria, se kterými se dělil o prostor v monotónní osmiminutové ploše. Množství hudebně svůdných momentů moderuje jejich tvůrce s malým důrazem na jejich četnost a i v těch několika málo chvílích, kdy to jiskří, plamen poznání ne a ne vyšlehnout.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky