Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rarog

Rarog'gHomo ad Fundum

Garmfrost14.6.2024
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: I méně známí představitelé rozsáhlé polské scény dokážou nabídnout skvělý zážitek. Rarog'g se pohybují v atmosférickém black metalovém prostředí jako ryba ve vodě.

Náhodné klikání na youtube se pokaždé nevyplácí. Plno hovadin člověka umí unavit, nicméně „objev“ takových utajených perliček, jako jsou polští Rarog'g, umí potěšit. Z hledání informací a všeho možného kolem této kapely, vyplývá, že za sebe nechává hovořit muziku. Svou tvorbu nesvěřuje do rukou žádnému labelu, ale vydává si ji sama. Rovněž obaly, zvuk atd. má pevně ve svých rukou. Zaujalo mě, že Rarog'g není začínající kapelkou, ale scénu brázdí dvacet let. Aktuální řadovka Homo ad Fundum je třetím počinem, kterým dávají světu na vědomí, že nevšimnout si jich by byl hřích.

 

Při zběžném pohledu na sestavu je potěšujícím faktem, že až na změnu na postu pěveckém a zároveň basujícím v počátcích drží pánové věrně při sobě beze změny. Přitom si lze všimnout, že se všichni věnují dalším, neméně zajímavým projektům (např. Lathspell). Rarog'g produkuje už od své prvotiny Fire melodickou formu blacku. Ta samozřejmě v počátcích ještě neoplývala silnou podmanivostí následujících desek, ale k povšimnutí je vyspělost a chytlavost materiálu. Přesuňme se ale do současnosti, která zastihla kapelu v mimořádné kondici. O polskou scénu nemám strach, svou ohromností plnou velkých jmen dobývá svět už pěkně dlouho. V tak silné konkurenci není snadné vyniknout a mnohdy se tak ani nestane. Rarog'g se proto drží stranou. 

 

Jestliže Fire nabízela silné melodie a bohatou atmosféru, eponymní následovník ubíjel posluchače surovostí, přesahující bohatě deathové hranice. Homo ad Fundum, které je plné poutavých vyhrávek a pozvolného tempa, se od svých předchůdců odpoutala nečekaně daleko. Zároveň se jedná o první počin nazpívaný v mateřském jazyce. Stylové kormidlo Rarog'g natočila směrem, kde vládnou velikáni jako Mgla nebo Mord'A'Stigmata. Nálada desky Homo ad Fundum mi je velice příjemná. Rarog'g ve své přímočařejší rovině dokáží vykouzlit velice silné okamžiky. Zmínil jsem ale volnější tempo. Kapela umí sypat, což dokázala na předchozích deskách. V současnosti je tempo mnohem variabilnější, přizpůsobené náladě dané skladby. Ještě aby ne, když za bicí sestavou najdeme hostujícího Daraye z např. Vader, Vesania, Dimmu Borgir a spoustu jiných. Mou pozornost si deska získala vskutku nádhernou linkou v závěru Poprzez czarne światło. V ten okamžik jsem věděl, že se nebude jednat o letmou známost.

 

 
Zpěvák Markus, který nazpíval předchozí nahrávky, se na Homo ad Fundum zhostil pouze doprovodných zpěvů. Sólové party převzal kytarista Stone a nutno dodat, že kapelnímu výrazu a atmosférickému rejstříku tato změna prospěla strašně moc. Líbí se mi jeho barva hlasu, frázování i schopnost vypíchnout daný moment. Homo ad Fundum má své vrcholy i útlumy. To nezastírám. Útlumů mnoho není, jen vedle frenetických výbuchů může mantrická Surtur's Fire vypadat fádněji, než kdyby se nacházela ve společnosti méně výstavních songů – pro příklad si vezměme závěrečnou katarzi Funus Mundi. U té mi až slza ukápne. A přitom taková blbost.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky