Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rebaelliun - Under the Sign of Rebellion

RebaelliunUnder the Sign of Rebellion

Garmfrost13.11.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Under the Sign of Rebellion je manifestem hněvu a vzdoru.

Brazilská horda Rebaelliun holdující surové formě death metalu s vydáváním řadových alb nikam nekvaltuje. Aktuální Under the Sign of Rebellion je teprve čtvrtou deskou v pořadí. Rebaelliun se zjevili na scéně už na sklonku devadesátek, nicméně po vydání druhého počinu Annihilation sena půl druhé dekády odmlčeli. Od návratové a velice zdařilé desky The Hell's Decrees uteklo opět sedm let a vznikal tak prostor pro dohady o dalším rozpadu.

 

Rebaelliun opustili pohostinnou stáj labelu Hammerheart Records a vsadili na polského vydavatele Agonia Records, který má možnost a schopnost kapelu dostat do širokého povědomí a nakopnout tak zájem nejen pamětníků, ale i nových možných fans. Kapela sama o sobě se mnoho nezměnila. Možná už nemůžeme mluvit o naprostém extrému prvních desek. Nahrávka s názvem evokujícím ikonickou perlu všech perel se honosí krapet čistší produkcí, díky které je poslech příjemným zážitkem.

 

rebaelliun 

 

Under the Sign of Rebellion ještě nazpíval Lohy Fabiano, který s kapelou válčil přes dvacet let a vyjma debutu nahrál všechny dosavadní desky. Bohůmžel vloni zemřel, ale zůstala po něm tato památka. Jeho party drží Rebaelliun přesně tam, kde je jejich fans mají rádi. Uvidí se, jak se bude dařit jeho nástupci - rovněž basujícímu growlerovi Brunovi Aňaňa, jehož můžete znát z Postmortem Inc. nebo M26.

 

Under the Sign of Rebellion je dle slov vydavatele manifestem hněvu a vzdoru. Tentokrát proč ne? Z tohoto alba podobné emoce doslova cákají na všechny strany. Nevím, zda souhlasit se vším, každopádně Rebaelliun jsou na vrcholu svých možností. Kapela skvěle zhodnocuje své zkušenosti a přitom nezapomíná být stále vzteklou bestií, které nestačí žít z dávné slávy. Žádnou únavu postarších pánů jsem nezaznamenal. Vášnivý naturel se v jejich případě pojí s láskou k temnotě a odporu vůči vládnoucím třídám či křesťanství. Trochu klišé, viďte, ale nijak trapné. Kapele to ve svém rozpoložení sluší.

 

Máme zde jedenáct vypalovaček hnaných variabilním tempem. Stopáž necelých čtyřicet minut je pro tento styl tak akorát. Všechno příjemně odsýpá, nezahálí. Styl Rebaelliun, jak bylo řečeno výše, není bezhlavým bordelem, v němž se vyznat, je kumšt. Borci hrnou to, co umí, co milují, a čemu věří. Neobjevují nic nového, vše se odehrává na známém poli. Nikoho však nekopírují, nebudeme-li se rýpat v mnohdy hodně slyšitelných asociacích známých nejen v brazilských vodách.

 

 

Dobrý death metal v rukou Rebaelliun potěší každého milovníka ryzího stylu a dobré muziky. Kapela ví, jak docílit toho, co chce říct. Jsou suroví, ale hrubost podporují dobrým muzikantstvím. Nepřesahují nikam, jsou čistě deathovou smečkou. Tohle se nedaří každému, přejme jim tedy, ať se jim daří i s novou posilou. Nebudou to mít lehké.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky