Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Exposition ve čtyřech kapitolách rozvíjí témata psaná s až deathcoreovým důrazem na dravost a hutně laděné doprovody. Milovníci naporcovaných rytmů, razantního utínání rozjetých melodií a brutálního vokálu se budou tetelit blahem. Základem všeho je těžká kytarová práce tvořící hlavní zvukovou masu, která se následně kouskuje a krájí, čímž vznikají náhlá ticha a nečekané pauzy.  Vše dle (mo)mentální potřeby. S melodií se neplýtvá, do každé skladby je vloženo jen tolik, aby se posluchačovo ucho mělo podle čeho orientovat. Přednost má monotónní pohled na věc a práce s rytmem. Trošku jinak jsou na tom pasáže, kde metal ustupuje do pozadí a melodická linka se rozvíjí v poklidný, akustický meandr.

K brutální muzice sedí  brutální vokál a tady se nám ho dostává v míře víc než dostatečné. Nakáknutý řev koresponduje s drnčicíma strunama, spolu se zvukem rezonuje a přenáší chvění skrz mozkovou kůru k jádru hlavy. Ale křikloun Robin je rozumný člověk a ví, že je takto hustou kaši vhodné v rozumné míře naředit čistým zpěvem, který dodá desce zase jinou dimenzi. A podle svého svědomí tak i činí. Album tak není zaměřeno pouze na krutý výkon přepínaných hlasivek, ale dopřeje nám i trošku  romantiky a něžnosti. Působí to zvláštně až nemístně, když se nad hustou metalovou řeží vznáší hladký vokál jakoby z jiného světa, ale o tom to je, zaujmout.

Ze čtveřice skladeb není problém vybrat tu nejlepší. Závěrečná A Life We Used To Know je progresivně smýšlející a nejednoduchá skladba, která  v sobě koncentruje všechno již řečené a dává mozku svěží impuls, který je po předcházející poklidné Of Motion potřeba. Skvěle načasované pauzy, po kterých znovu a znovu prýští gejzíry nápadů a přání. Je to vrchol této malé sbírky, na které ale není slabých míst. Kolekce Exposition je příjemnou a svěží procházkou, která neunaví a spíš je člověku líto, že už končí. Možná ale právě svým krátkým životem si zajišťuje atraktivitu a brzký návrat dojatých obdivovatelů.