Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Reign A.D. - The Mountain Peaks Of Prophecy

Reign A.D.The Mountain Peaks Of Prophecy

Symptom30.4.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Velkolepá black-metalová jízda naditá hudebním i myšlenkovým obsahem.

Proroctví, která The Mountain Peaks Of Prophecy přináší, jsou progresivně blacková a své si na albu najdou příznivci Opeth i Deathspell Omega. Vliv obou kapel je nejen lehce rozpoznatelný, ale především dobře působí ve vzájemné kombinaci. Album je prezentováno jako dualistický příběh o Nebi a Peklu, přičemž klíčové je zde slovo dualistický – existuje totiž dvojí provedení nahrávky. Jednu verzi Pt. I: Golgota má na svědomí americký spolek The Oracle produkující elektronickou hudbu v duchu Nine Inch Nails. Pod druhou verzí (o tu tady půjde) Pt. II: New Jerusalem je podepsán londýnský one-man band Reign A.D.

Sólo projekty sami o sobě nejsou nijak vzácné, je jich zhruba tolik, co holubinců ve městě. Zaujetí budí až zjištění, že nižší lidský faktor nijak nesráží kvalitu hudebního obsahu. Reign složil, zahrál, nazpíval i smíchal. Po vizuální stránce je projekt nadstandardně vybaven poutavým designem od grafického studia Divine Gnosis, za nímž stojí talentovaná a všestranná tvůrkyně Savannah Brown. Textově se pohybujeme na biblické půdě v prostředí démonů a okultních rituálů.

Drobnou vadou na kráse je lehce agresivnější zvuk. Na bottom endu bych sice uvítal větší tlak, na druhou stranu celkové vyvážení je dobré a charakter zvuku odpovídá očekávaným normám žánru. Kromě obligátního a libozvučného skřehotání kompozice nově těží i čistých zpěvů (byť jen okrajově). Při poslechu čtyřky Silk & Shadow by Mikael Åkerfeldt jistě souhlasně pokýval hlavou. Poslední pecka Passing Through The River v sobě koncentruje kinematografické kvality, zejména podkres jakoby vypadl z některé epické scény Matrixu.

Při stopáži necelých 20 minut se člověk nestihne nudit ani přeposlouchat. Ve srovnání s předchozími nahrávkami je The Mountain Peaks Of Prophecy posunem vpřed. Dřevní blackové sprinty tu dostávají nenucenou progresi. Menu obsahuje Hammondovy varhany, syntezátory, trubky i zvonky. Deska, co rozdává radost a inspiraci.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 23.5.16 15:38

Ešte som sa nestihol nabažiť Grave Ekstasis a už je tu jeho nasledovateľ... GE bol záhrobný rituál, pomaly gradujúci rítus plný obskúrnej sexuality, iniciačného sebapoškodzovania a delirickej transcendencie, no niekde v kúte sa hrôzou triasol človek, ako svedok tohto hriechu voči všetkému čistému, dobrému a usporiadanému. Apollyon je odľudštený. Čo vzdialene človeka pripomína, je len telesná schránka na oltári, ale aj tá zhorí v plameni poznania. Ostane len Ego, čistá vôľa ohýbajúca časopriestor... a hnus. Hnus je to , čo sa rinie z reproduktorov - žiadna hudba o hnuse, ale zhmotnený HNUS. Apollyon nie je výpoveď o ľudskom kontakte s niečim neľudským z iného sveta. Apollyon je pokus niečoho neľudského sa - s pre nás čo NAJPRIJATEĽNEJŠOU formou - skontaktovať s človekom. A výsledok? HNUS! ...som blažený... Jedinou chybičkou je pre mňa nevyvážený mix, kde vám bicie idú roztĺcť lebku, opodiaľ na vás reve splodenec nekropolných bažín a až niekde vzadu kňazi z Irkally na gitarách drásajú črevá mŕtveho boha spletené do strún... No aj tak je to nádhera, HNUS!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky