Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
REIN - Reincarnated

REINReincarnated

Victimer22.1.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Když svůdně kybernetická víla hraje pop v okovech electronic body music a vše vypadá tak přirozeně.

Ještě než se pustíme do čerstvých alb letošní úrody, musíme pořádně zúčtovat s rokem uplynulým. Přes všechnu covid hysterii a omezení se po hudební stránce rok 2020 mimořádně povedl. A protože to bylo nadupaných dvanáct měsíců, tak se ještě člověk často dostane k věcem, které prostě nestihl pobrat. Mezi takové patří také debutové album jedné elektronické divoženky ze Švédska. Joanna Reinikainen, zkráceně REIN, vydala už během léta své debutové album Reicarnated a já se k němu dostal až během ledna. Na koho bychom se měli připravit? Na jednu talentovanou slečnu, která drtí pop, protože ten v jejím podání neplní úlohu uhlazeného partnera se svaly, kérkou odkazující na čínskou polívku a laciným humorem. Tady je potřeba trochu rozevlátějšího týpka, trochu lempla a bohéma v jednom, který je schopen dát tomu vztahu víc zábavy.

 


Abych vše uvedl na pravou míru, tak REIN je o spojení EBM a pop music, které v podání Joanny působí opravdu svůdně. A jak lze vyčíst z obou žánrů, jde o temnější a strojovější verzi populární hudby, která je někde na pomezí radiových hitů a podzemí. Křehká robotizace, do tyčí telegrafních sloupů tlučené šlágry, které vřelé objetí topí ve studeném prostředí futurismu. Joanna už ve své domovině posbírala pár cen a není se čemu divit, její potenciál je skutečně velký. A není na to třeba studovat vysokou školu poslechu hudby. Navíc, když ve Skandinávii tahle ocenění mají nějakou váhu. V případě REIN to zkrátka tepe ve správných frekvencích a smysly se plaší bez nápovědy. Pěkně přirozeně, samovolně. Ono ani není dost dobře možné, aby je energií napumpované songy alba Reincarnated neprobudily.

 

Když se podívám směrem na sever a spojím si pop s elektronikou, hned mně vytanou na mysli Röyksopp. Nejsou sice ze Švédska, ale víte kam mířím. Navíc, když mám jejich desky zaryté hluboko v paměti a když každá z nich potvrzuje, že tudy vede ta správná cesta, pokud jste povolní k progresivnímu přístupu k populáru. Tam nahoře ta kvalitní produkce zkrátka je a pokud tam člověk významně zabrousí, může se dočkat skutečně velkých, či alespoň velmi nadějných věcí. A jako velmi nadějnou a příslib do budoucna beru také REIN. Její druh popu je zase jiný, neméně pozoruhodný a také vyzývající. Už teď vyhlížím co bude příště a desky, které přibudou REIN na kontě. Její elektronika tluče do tanečního parketu jeden hřebík za druhým, všechny laskavé tóny stírá hrubým zacházením se synťáky a zamořením svěžího vzduchu šťiplavými výpary umělé hmoty. Ale co... spíš než všechny tyhle popisky má hudba REIN jednoduše grády.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/rein.jpg


Takže teda jednoduše - REIN je tvrdě elektronický pop. Vystrkující růžky a provokující. A díky Joanně také výborně odzpívaný. Tady zapomeňme na ty typické, v příšeří se plazící vokály tvořící jen další druh soundu do ostře probodávané temně kybernetické struktury. Tady je to o vokálu, který patří do rádií. Když k tomu přidáme, že Joanna dokáže z těch jemnějších pop songů vyndat  povrchní proceduru vlezlosti, ale umí je (po svém) zavést směrem k R&B nebo funky, není a nebude o širší vnímání velmi přijatelně se tvářící muziky nouze.


Po řadě singlů a mini-nahrávek uzrál čas na debut Reincarnated a myslím, že to vyšlo tak akorát. Tahle úderná sbírka není uspěchaná ani trochu. Povedlo se dát do oběhu hodně živé, pulsující album plné syntetiky a neživých rytmů, které provádí futuristickým prostorem se zvláštní vřelostí. Pořád tam totiž je kus života, androidům navzdory. A singl Off The Grip považuju za jeden z nejvíc nabušených, které jsem měl možnost za poslední dobu slyšet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 22.1.21 9:31odpovědět

Jo, díky za tip. Tohle nezní vůbec blbě.

Victimer / 22.1.21 16:37odpovědět

Baví mě to fest. Já jsem teďka díky Aliens production a Rybymu namočenej v elektronice až po uši a snažím se hledat i dál. Je to pěkný období :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky