Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Reka - Renaissance

RekaRenaissance

Symptom6.3.2015
Zdroj: 12" gramodeska (azurová)
Posloucháno na: Pro-Ject Debut III/Phono USB / Creative GigaWorks T40 / Koss UR40
VERDIKT: Názvu navzdory bych o renesanci žánru nemluvil, o přínosu kapely nemůže být diskuse a význam pro scénu odhalí až čas.

Nechat se unést proudem této „řeky“ je snadné, zvláště když se člověk obdivuje práci Belgičanů Amenra. Právě tato kapela bývá v souvislosti s Rekou často jmenována, takže prosím o pozornost ty ze čtenářů, co mají rádi rychlejší kadence.

 

Jistá podobnost tu je, jestli úmyslná, těžko říct, každopádně v kapele se najdou příznivci jak Neurosis, Cult Of Luna, Godspeed You! Black Emperor, tak i Explosions In The Sky. Kdo má rád hru na srovnávání, může si pustit desetipalec od June Paik a přemýšlet nad nevyzpytatelností stezek inspirace. Jinak vězte, že máme co do činění se slušnou porcí post-hardcoru, který může místy znít jednoduše, ale přesto je výsledek (zvláště místy) mocný.

 

Ženská ruka na bubenické sesli sice nevnáší do skladeb výrazný prvek překvapení, ale na každý pád není Anna v partě jen kvůli hezčím fotkám. Trochu nečekaný je frankofonní projev kapely z někdejšího východního bloku. Po prvních dvou albech v mateřštině stanul za mikrofonem baskytarista spřízněných Celeste Sébastien Ducotté a nutno říct, že svou účastí nemálo přispěl ke větší přímočarosti kapely. Vyznavače konceptů a techniky mohou nudit humpolácky zahrané akordy a déjà vu žánru jako nekonečná tremola.

 

 

Vinylová edice alba je chudší o skladbu Expectative, která se vešla jen na CD verzi (čímž zmizelo prolnutí skladeb jednoduchým basovým riffem). V té době se album jmenovalo III a mastering byl ve verzi 1. Drážky obou stran azurové desky nesou verzi 2, která představuje zvukový standard dneška: hlasitý heavy master. Změn doznal i obal reedice, který místo obligátní čtvrtiny obráceného pentagramu uvolnil místo stylovému sítotisku.

 

Zbývá dodat už jen málo. K albu se rád vracím, poslech si vždy užívám a provází ho pocit radosti z dobře odvedené práce. Každý však k radosti potřebuje něco jiného, takže pokud tam někomu něco chybí / přebývá, nemusí se nutně jednat o problém s hudbou samotnou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky