Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rhea - Aurasounds

RheaAurasounds

Sorgh25.7.2024
Zdroj: CD
Posloucháno na: Technics SL -PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, youtube
VERDIKT: Tohle antikvární vydání je víc než co jiného dokumentem konce devadesátých let. Toho, jak tehdy zněl severomoravský doom. Hudebně neoslní, ale žádný propadák to taky nebyl.

Jsou alba nadčasová a pak ta poplatná době. Těch druhých je mnohem víc, ale i ta si mnohdy zaslouží vzpomínku a poděkování za to, co pro nás v konkrétní době znamenala. Minulost se někdy přihlásí zcela nečekaně a člověk přemýšlí, proč se ten konkrétní hrob otevřel. Nemusí jít o žádný zásadní milník nebo určující zážitek. Přesto vás to osloví a vyvolá vzpomínky.

 

Takovou neuzavřenou kapitolou v mém hudebním životě bylo setkání s kapelou Rhea, doommetalovu bandou, co neměla čas rozkvést. Dávná Beseda u bigbítu, dávný Brutal buď ve Hvozdu nebo Svojšicích, tehdy ještě pro sympatické stovky návštěvníků. Tady jsem je viděl naživo a hltal jejich melodické lkaní. To už je dávná historie. Ta se však nyní ohlásila díky tomu, že se v Pařátu rozhodli vydat několik starých placek na CD a jednou z nich je jediné demo, které vydali v roce 1999, nazvané Aurasounds. To už je slušných, jubilejních 25 letech. Nejde o výročí zásadního významu, je to demo kapely, která neprošla sítem dějin. Nyní se cinklo na strunu děravých vzpomínek a určitě nebudu jediný, kdo bude látat jejich díry.

 

Puštěním cédéčka se ocitnete o to deklarované čtvrtstoletí zpět. V době, kdy kapely hrající melodický doom rostly jako houby po dešti. V době oblíbeného duelu něžné víly a opilého zvířete lačného jejích hýždí. Dnes už to smrdí kýčem, ale tehdy…? Melodický doomík sršel mládím, entuziasmem a z každé noty je cítit nadšení a tah, který bohužel rychle vyhasl. Skladby jsou melodické, hodně se angažují klávesy, které dnes mají trošku komický zvuk. Mnohem víc mě bavily housle, které vstupují do hry a zase mizí, tedy velice dobrý sluha ve prospěch celku. Zároveň nacházím futuristické space zvuky, které nahrávce tehdy dodávaly moderní šmrnc. Album má slabě nabasováno, takže slyšet baskytaru je vzácnost, což je škoda. Její hloubka by desku mohla dostat o pár stupínků výš. Kupodivu je upozaděna i kytara a o melodickou linku se starají hlavně zmíněné housle a klávesy. A to nejde o žádný funerál, naopak, do svižné rytmiky vstupují zajímavé kytarové vyhrávky, jen je není moc slyšet. Zpěv, jak jsem naznačil, se nese ve znamení duelu mužského a ženského elementu. Ten chlapský nijak nepřekvapí, ale zpěvačka má příjemnou barvu hlasu.

 

Album už mi jako celek dnes moc neříká, přesto v některých momentech dokážu spatřit jeho někdejší kouzlo a doteď jsou to často pěkné pasáže. Druhá skladba Two Worlds je dobrá věc, která mi lokálně a hodně vzdáleně připomíná nedostižné „brajdy“. V poslední skladbě se kupodivu vytáhne i ta udušená kytara. Když jsem si desku pouštěl, s napětím jsem hledal místo, které by mi připomenulo tehdejší nadšení. Nenašel jsem, přece jen už to je těch dvacet pět let. Mělo tedy smysl album vydat? Myslím si, že ano a Pařát tímto dělá službu jako kdysi Karel Čáslavský se svým Hledáním ztraceného času. Původních vydání Aurasounds mezi lidmi mnoho nebude a nikdy není na škodu připomenout si historii, byť jen kvůli jedinému demu. Vidím v tom smysluplný a důležitý krok v dokumentaci domácího podzemí. Ne každému bylo přáno a mnohdy zůstalo jen u nesmělého nakročení. Ani na tyto pokusy by se nemělo zapomínat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky