Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Přesně v první dubnový den se objevila zpráva, že si pro nás Rome připravili další várku bojovných písniček a nečekané lákadlo bylo rázem na světě. Že se nejednalo pouze o aprílový žert vyšlo najevo záhy. Muž se zástavou, nebo-li Jérôme Reuter, se rozhodl nadobro opustit horkou půdu Zimbabwe (A Passage to Rhodesia) a vydat se po stopách Skakespeara do města svému srdci zaslíbenému. Právě dílo založené na osudu římského generála Coriolana inspirovalo Rome k uchopení této nové mini nahrávky. Řím přece k Římu patří. Dnes pouze na chvilku, ale i to se počítá.

Osmero čerstvých skladeb si svoje místo v klidu obhájí. Jérôme útočí na smysly svými tradičními zbraněmi, tedy specificky zabarveným vokálem v kombinaci se zaníceným vypravěčstvím, kdy mnohdy nezůstane jedno oko suché a v nitru se ozve cosi jako hrdost. Jinak si tahle placka pluje trošku na volnější vlně, od toho ostatně tyhle epka a neřadovky jsou. Od uvedení generála k moci až po jeho skon se nahrávka dotkne jak typicky temné folkařiny, tak si najde čas na post punkovou rebelii (Fragments), pár zvukových experimentů (první dva rozjezdy a závěrečné pohřbívání) a o válce si zazpíváme pěkně tvrdě německy (Der Krieg). 

Jako ústřední skladby novinky bychom mohli brát titulní věcičku nebo povedenou klasiku "Broken", ale jinak vzpomínku na římské drama berme spíš jako možnost si povyrazit a vyzkoušet některé nové postupy. Rome jsou sice nadále věrni akustické stínohře, ale čas na malá překvapení a vybočení si občas najdou. Pak je vše rázem veselejší a také dávná římská zrada dostane trochu jiný rozměr. Jinak je ale "Coriolan" příliš krátkým zastavením na to, aby byl vnímán nějak obšírněji a důkladněji. Je to jen epizoda.

Závěry? Žádné velké nelze chtít ani čekat. Jen potřebu si pohrát a poukázat na aktivitu. Osobně podobným nahrávkám věřím stejně jako sněhové nadílce v srpnu, ale s některými je fajn se sblížit. I s "Coriolan" tomu tak je. Hodnocení je ryze orientační, pocitové a oddechové.