Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Root - Hell Symphony

RootHell Symphony

Bhut27.10.2010
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Hell Symphony je zkrátka temná deska plná tvrdých pasáží. Její atmosféra za jistých podmínek vskutku nahání strach. Stále se zde ovšem vyskytuje divný pocit, že desce cosi chybí. Že se stále chystá něco sdělit, ale nikdy toto očekávání není posluchači zcela naplněno.

V roce 1991 se brněnská smečka Root rozhodla učinit další tah. Tentokrát se Satanovi poslové rozhodli natočit desku s příhodným názvem Hell Symphony. Pánové dali vzniknout desce temné a tajemné, hutné a těžké. Deska skvěle slouží jako soundtrack k Vašim potemnělým strašidelným snům, ve kterých Vás za noci navštěvují mocnosti pekelné. Hudba je to surová, tvrdá a zahulená. Autoři skladeb vsadili na jejich na první poslech jednoduchou strukturou. Každá píseň je specifická a ve většině případů monolitá. Jednotlivé slupky skrývající jisté drobné detaily se začnou odlupovat až po vícero posleších. Jedná se tedy o album se spoustou nenaplněných očekávání. Nervozita v některých písních je značně cítit a stává se tak jistým neodmyslitelným prvkem a přísadou.

 

Začátek tvoří song jménem Belzebub. Téměř instrumentální kousek se šlapavým tempem. Chvíli před pátou minutou se do hraní přidá akustická kytara, která skladbu na moment zvláštně promění. Dvojka Belial začíná jemně, záhy se však přetvoří v blackovou smršť se skřehotavým zpěvem. Dále přicházíLucifer pomalejší song s velmi hrubým hlasovým projevem. Přibližně deset vteřin před třetí minutou skladba zrychlí. Později vše odezní do ticha. Čtvrtou Abaddon rozeznívají spolu s metalovými nástroji také fanfáry. Dále píseň pokračuje v pomalejším tempu s chmurnou náladou. Zanedlouho své útroby však značně zrychlí. Vyzdvihl bych jakýsi refrén skladby, který je celkem dosti chytlavý. Další melancholicky temnou záležitostí je pátá Asmodeus. Šestá nervozní skladba dostala jméno Satan. Rozeznívá ji hra bicích nástrojů, později se do hry přidá i Big Bossův hlas. Dále se připojí zvuk větru. Ke konci skladby zazní jen tympán. Velice zvláštní song však s mrazivou atmosférou. Sedmička jménem Leviathan je jednou z toho nejlepšího, co na desce můžeme poslechnout. Střední tempo s dobrou melodií. V čase dvě minuty dvacet vteřin nastává uvolněná výborná pasáž se šumícím mořem v pozadí. Osmá Astaroth se vyznačuje chorálovými zpěvy, které skladbu posunují kamsi o několik stupínků výše. Devátá Loki se pohybuje opět v pomalejších vodách temnoty a chmuru. Z mrazivé atmosféry ji lehce vytrhává melodický zpěv. Desátá The Pray začíná symfonickou hrou, ke které se přidá akustická kytara. Dále zní jen hra akustických kytar, do kterých občas zazní zaúpění ženského hlasu. Nádherná nálada. Těsně před druhou minutou se přidá Big Bossův zlověstný hlas. Náhle hra kytar nápadně zrychlí a připojí se hra bicích. Vše v očekávání dalšího postupu písně začne utichat. Následuje The Oath divoká skladba s velkým nábojem ovšem krátkým trváním (necelé minuta). Dále přichází Satan's March. Další kousek, který se dá označit jako jeden z těch povedenějších. Dobré melodie a pestrá struktura. Posluchač stále čeká jakýsi zvrat, ale ono nic. Skladba náhle skončí. Dále jsou k poslechu připraveny bonusové live písně. První z nich je The Old Ones, druhá Message, třetí Leviathan a poslední jest Píseň pro Satana.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky