Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Root - Heritage Of Satan

RootHeritage Of Satan

Sorgh27.11.2011
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Brněnská kultovní formace Root se letos opět vyjádřila ke světovému dění a vyvrhla na světlo Satanovo nové dítko, ještě v povijanu balené. K robátku jsem přistupoval s velkými rozpaky a nedůvěřivě, po posledním nadělení jsem totiž abdikoval na svůj kdysi upřímný obdiv k těmto mentorům temných příběhů a myslel si něco o vyhasínání legendy.

V záři těchto faktů však musím konstatovat, že Root se podařilo odhrnout vrstvu popela kryjící jasný třpyt jejich pověsti a vydat salvu znamenající pár vybojovaných schodů směrem vzhůru. Kořen ne a ne uhynout, jen musí vodu nasávat z čím dál větší hloubky a to jářku není lehká situace. Přistupme tedy k hrobu, z jehož západní stěny vyčnívá svraštělý kořen, aby nám jako ruka nebožtíkova ukázal správný směr dlouhé cesty.

 

Jak Root stárne, pomalu dětinští a mentálně s vrací do období nočních polucí, prvních nesmělých vousů v záplavě akné a hloupě znějícího hlasu. Ač to může vyznít negativně, opak je pravdou. V těch mladých letech se čile holdovalo blacku a právě esence dob minulých je na novince jasně patrná. Big Bossovo skřehotání či divoké vypalovačky se neštítí pražádných pavučin a vymetají a vymetají, až to hezké není. Ta mladá léta kouzelně voní.

 

Deska má i několik slabších míst, o tom žádná. Poměrně nudné intro vyplněné Big Bossovými povely démonům, které už automaticky přeskakuji. Zde je snad zajímavý jen temný klavír na pozadí a to jen místy. Ani zvěstování His Coming nepatří mezi absolutní perly. A outroidní The Apocalypse? Od poloviny celkem zbytečná. Ovšem už druhá v pořadí In Nomine Satana nás vrací někdy do období alba Temple In The Underworld. Doby temna a chaosu. Střednětempá, kolovrátkově až hypnotická. Navíc je jako jediná nazpívaná v češtině, což je po dlouhé době osvěžující a lze ji v domácím prostředí koktat coby modlitbu před spaním. Jako v jiných skladbách i tady je síla v jednoduchosti a přímočarém sdělení. V tomto ohledu byli Root vždy schopnými tvůrci, než se jim do muziky začalo vkrádat víc a víc alternativních prvků, což z mého pohledu bylo až na škodu.

 

Naprosto dominující sílu, která přesvědčí i další zapšklé skeptiky jako já, spatřuji ve flácích Legacy Of Ancestors či Revenge Of Hell, které mi svojí atmosférou a zvukem připomínají nedostižné album Black Seal. Jsou dostatečně úderné, aby udržely pozornost a druhá jmenovaná krom tvrdosti zasáhne srdce i několika pasážemi vkusných kytarových sól. Na závěr pak pro chtěný kontrast přechází akustickou vybrnkávačkou vniveč. Root ve vrcholně blackové podobě můžeme spatřit ve snad největší vypalovačce na albu, Darksome Prophet. Zvuk kytar je makabrózní, upřímně se chvěji a manipuluji se svým žezlem ve slipech. Snažím se držet stejné tempo, ale je to marné, jsem bolavý a tak nechávám chlapeckých her a vrhám se na další knedlík… Kus po kusu trhám torzo svými již tupými zuby a žvýkám. Hity jeden za druhým, těžko tomu uvěřit. Jsem již v půlce hodokvasu a stále nejsem syt, nemohu se nabažit. Sladkou připomínkou pravé víry a naděje v budoucnost může být i kousek Son Of Satan. Jako by ho, kluka rohatýho, nebylo na desce dost, ještě sem tahá rodinku.. Jako hlt hořkého piva mi zprovozní zažívání předchozích soust a umožní pokračovat v nastoleném tempu až do konce. Je toho ještě hodně, co je třeba vyslechnout.

 

Sestava Root je snad už na delší dobu ustálena. Jak vidno, ani po odstranění několika základních větví kořenového systému strom neumírá a rodí dobré plody. Osobně s potěšením kvituji, že kořen dosáhl z vlastního hrobu zpět na povrch a sahá po vzpínajících se šlahounech břečťanu. Zda se mu podaří hledět do slunce po delší čas je otázkou budoucnosti. Cesta je přinejmenším dobře zaměřena.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan Snopek / 28.10.12 11:43odpovědět

Nad knihu není... ale tohle album dokázalo, že je s nimi nutné ještě počítat. Návrat k češtině (alespoň v jedné skladbě) a připomenutí tak let starších se mi jeví jako pěkný tah. Heritage mám radši než předchozí Daemon...

Victimer / 27.10.12 23:38odpovědět

Mě album zas tak moc nezaujalo, i když při Revenge Of Hell je rčení "v jednoduchosti je síla" naprosto na místě. Má skvělé účinky. Celkově ale spíš nic moc a kvalita "Black Seal" je zcela jinde...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky