Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Prvotina brněnských black metalových jezdců jménem Root spatřilo světlo světa v roce 1990. Dostala do vínku jméno Zjevení. V roce 1999 vznikla její první reedice, tato placka pak byla obohacena o píseň Démon, která byla vsazena do kontextu desky. Další nová verze alba přišla s rokem 2009, která je obdařena bonusovými skladbami z živých koncertů. Já se rozhodl zaobírat verzí z roku 1999.

Album jako celek vytváří postarší skladby, které již kapela dříve vydala na svých demo nahrávkách. Zde se jim dostalo nového lepšího pojetí. Zásadní změnou je samozřejmě zvuk. Zvuk je syrový, hutný, ale i tak příjemně čistý a nezkrášlený. Hudba je tedy syrová a řízná. Ke slyšení je klasický black metal své doby, tedy počátku devadesátých let. Občasně efekty a zvukové příkrasy dodávají nahrávce na mrazivě temné atmosféře. Melodiemi deska sice nijak nehýří, ale tím nechci říct, že zde žádné nejsou. Každá skladba má svůj specifický charakter, dle kterého je bezpečně rozeznáme od ostatních. Písně jsou rychlé a úderné a dokonce i mrazivě pomalé a především tajemné. Posluchač má co dočinění s jednou z prvotních nahrávek black metalového žánru v naší tuzemské scéně. Skladby jako Píseň pro Satana, čiHřbitov sklízejí své ovace do dnešních dnů. Není divu, že si je některé kapely volí i jako skladby pro coververzi. Příkladem může být německá smečka Nargaroth, která na svém albu Black Metal Ist Krieg natočila coververzi právě na výše zmiňovanou Píseň pro Satana.

Desku otevírá démonické Intro v němž je recitován jeden z klíčů Satanské bible. Jazyk není v původní enochiánštině ani v angličtině, jak jej autor A.S.La Vey přeložil, nýbrž v češtině. Konkrétně se jedná o desátý klíč. Po tomto vstupu do alba nastupuje skladba Zjevení. Velmi pomalu rozjíždí své útroby. V textech počíná počátek příběhu známého, již z dema The Trial. Skladba se rozjede v chytlavé střední tempo. Dvojka už jede v klasickém osobitém black metalu. O něco svižnější a živější věc je pak čtvrtá Výslech. Pátou píseň otevírá inscenace soudu, ve kterém vlastně pokračuje celý příběh. Dále se skladba nese v pomalejší rychlosti. Ke konci se rozjede v rychlejší záležitost. Šestka jménem Píseň pro Satana je asi největší peckou a klasikou celé desky. Rytmické tempo od samého začátku. Následuje divočejší 666. Snadno zapamatovatelná melodie s chytlavým textem. V pořadí osmou píseň rozeznívají pomalé vyhrávky akustické kytary v doprovodu Big Bossova vyprávění o tom, jak přijíždí 7 černých jezdců.Zanedlouho se celá skladba ocitne v syrových blackových vodách. Přichází Démon a rozjíždí se za zvuku mocných bicích. Svou náladu během trvání skladby často mění od rychlého běsnění až k pomalejším utahanějším plochám. Dále deska ukazuje Znamení. Lehce propracovanější a líbivější skladba než to, co bylo doposud k slyšení. Poté se posluchač vydává na Cestu zkázy, jež rozeznívá tajemná hra elektrické kytary k níž se později přidají bicí a v temném pochodovém tempu nesou prapor smrti. Netrvá dlouho a i tato píseň se rozjede v blackovou smršť. Nyní nás autoři vezmou na procházku Hřbitovem. Svižná píseň střídající své nálady.