Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Chtěl jsem začít fádním – onehdy jsem se věnoval debutovému EP RüYYn francouzského jednomužného projektu RüYYn a je zde jeho následovník. Jenže onehdy v tomto případě znamená dva roky. Uf a dvakrát uf! Letí to. Co se za tu dobu změnilo v táboře RüYYn? Na první pohled nic moc. Romain Paulet je stále sám. Projekt se ovšem stal činným koncertně, kde se kolem Pauleta v koncertní sestavě objevuje např. Äaerzerath z Lunar Tombfields. Což může být příslibem dobrého zážitku. Romain Paulet v mezičase nelenil a složil materiál pro dlouhohrající počin, kterým je aktuální Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury. Vydavatelem je opět Les Acteurs de l'Ombre Productions, což znamená výbornou propagaci a nemalé peníze vložené do vydání.

Je mi jasné, že každého bude zejména zajímat, zda se nová deska dá poslouchat a jestli se očekávání vyvolané slibnou prvotinou setkala se skutečností. Nebudu to natahovat. Jedná se o velice slušnou desku neustále se zlepšujícího umělce. Paulet na sobě evidentně pracoval po všech stránkách. Můžu zmínit i jeho zvukařskou práci. Opět se všeho chopil sám. Jak nástrojů, tak páček ve studiu. Deska na mě působí notně energičtěji a nasypaněji. Je dán prostor každému z nástrojů. Prvotina si pohrávala s post/rockovými krucánky a výboji, avšak  Chapter II na tyhle tendence zapomíná. Minule jsem zmiňoval Immortal či Bathory coby inspirační vzory, tentokrát však ne. Dokonce i hlasově se Romain od minule jakoby pustil z otěží. Už není tolik jedovatý a ve stylu Abbatha či Satyra. Snaží se o vlastní přístup, ale ne pokaždé mu to vychází podle svých představ. Ostatně, kolik v blackovém ranku objevíte v současnosti originálních hlasů? Pouští se i do řádných growlů. Baví mě.

Líbí se mi, že v kytarách, razanci i dynamice jde album rozdělené na kapitoly Part I až VI krapet jinudy, než se ubírají/ly minule zmíněné legendy. Naprosto. RüYYn je v současnosti projektem oděným ve zcela moderním hávu místy koketujícím s deathovou surovostí. Spíše mě napadají jiné francouzské bestie jako např. Merrimack nebo Vorkreist. Hoďte si tohle všechno do mixéru, promíchejte, přidejte relativní šikovnost a umění přijít se zajímavou melodií a můžete si představit, o čem cca Chaper II může být. Melodií v chladném a vzteklém prostředí totiž deska oplývá docela dost a kupodivu se to moc nepere.

Opět je fajn při poslechu koukat na čelní obrázek od Joanny Maeyens, která jako minule plně vystihla náladu nahrávky. Moc pěkně se na ni i její výtvory kouká (mrkněte na její webovky JOANNA MAEYENS – Art)

Je očividné, že z RüYYn roste dosti zajímavá záležitost. Album má mnoho tváří, drží však pohromadě. Přes zmíněnou tvrdost a přesahy k brutalitě je stále silně atmosférické a vybízí k dalším poslechům. Takový posun jsem věru nečekal.