Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
RüYYn  - Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury

RüYYn Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury

Garmfrost23.1.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Moderně znějící black koketující s deathovou surovostí protknutý zajímavými melodiemi... To je aktuální tvář RüYYn.

Chtěl jsem začít fádním – onehdy jsem se věnoval debutovému EP RüYYn francouzského jednomužného projektu RüYYn a je zde jeho následovník. Jenže onehdy v tomto případě znamená dva roky. Uf a dvakrát uf! Letí to. Co se za tu dobu změnilo v táboře RüYYn? Na první pohled nic moc. Romain Paulet je stále sám. Projekt se ovšem stal činným koncertně, kde se kolem Pauleta v koncertní sestavě objevuje např. Äaerzerath z Lunar Tombfields. Což může být příslibem dobrého zážitku. Romain Paulet v mezičase nelenil a složil materiál pro dlouhohrající počin, kterým je aktuální Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury. Vydavatelem je opět Les Acteurs de l'Ombre Productions, což znamená výbornou propagaci a nemalé peníze vložené do vydání.

 

ruyyn

 

Je mi jasné, že každého bude zejména zajímat, zda se nová deska dá poslouchat a jestli se očekávání vyvolané slibnou prvotinou setkala se skutečností. Nebudu to natahovat. Jedná se o velice slušnou desku neustále se zlepšujícího umělce. Paulet na sobě evidentně pracoval po všech stránkách. Můžu zmínit i jeho zvukařskou práci. Opět se všeho chopil sám. Jak nástrojů, tak páček ve studiu. Deska na mě působí notně energičtěji a nasypaněji. Je dán prostor každému z nástrojů. Prvotina si pohrávala s post/rockovými krucánky a výboji, avšak  Chapter II na tyhle tendence zapomíná. Minule jsem zmiňoval Immortal či Bathory coby inspirační vzory, tentokrát však ne. Dokonce i hlasově se Romain od minule jakoby pustil z otěží. Už není tolik jedovatý a ve stylu Abbatha či Satyra. Snaží se o vlastní přístup, ale ne pokaždé mu to vychází podle svých představ. Ostatně, kolik v blackovém ranku objevíte v současnosti originálních hlasů? Pouští se i do řádných growlů. Baví mě.

 

Líbí se mi, že v kytarách, razanci i dynamice jde album rozdělené na kapitoly Part IVI krapet jinudy, než se ubírají/ly minule zmíněné legendy. Naprosto. RüYYn je v současnosti projektem oděným ve zcela moderním hávu místy koketujícím s deathovou surovostí. Spíše mě napadají jiné francouzské bestie jako např. Merrimack nebo Vorkreist. Hoďte si tohle všechno do mixéru, promíchejte, přidejte relativní šikovnost a umění přijít se zajímavou melodií a můžete si představit, o čem cca Chaper II může být. Melodií v chladném a vzteklém prostředí totiž deska oplývá docela dost a kupodivu se to moc nepere.

 

 

Opět je fajn při poslechu koukat na čelní obrázek od Joanny Maeyens, která jako minule plně vystihla náladu nahrávky. Moc pěkně se na ni i její výtvory kouká (mrkněte na její webovky JOANNA MAEYENS – Art)

 

Je očividné, že z RüYYn roste dosti zajímavá záležitost. Album má mnoho tváří, drží však pohromadě. Přes zmíněnou tvrdost a přesahy k brutalitě je stále silně atmosférické a vybízí k dalším poslechům. Takový posun jsem věru nečekal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 23.1.24 9:56odpovědět

Naprosto skvěle to zní. Díky za tip. :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky