Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
RüYYn  - RüYYn  (EP)

RüYYn RüYYn (EP)

Garmfrost13.12.2021
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Skandinávský black metal obohacený francouzským šarmem. To je RüYYN!

Můžeme začít klasicky představením kapely. Respektive jednočlenného projektu, kterým je RüYYn. Za vším stojí francouzský multiinstrumentalista a zvukař Romain Paulet. S ohledem na vyspělost jeho tvorby bych čekal zkušeného harcovníka a nikoliv kluka, který si debut odbyl s melodicky deathmetalovým projektem Erased Memory a nyní RüYYn. Veškerých nástrojů, jako i mix a mastering se stejně jako v předchozím projektu, tak v tom aktuálním chopil sám. A nutno dodat, že nic není upozaděno a nic nezaostává za zbytkem. Netuším, zda RüYYn je přímým pokračováním Erased Memory nebo tvůrce jednoduše zjistil, že k projevu potřebuje změnu stylu a tím pádem i názvu. Ať je tomu jak chce, eponymní EP RüYYn je skrz na skrz nasáklé severskou černotou, zběsilostí a krutými melodiemi. Po death metalu nikde ani památky, vše se pohybuje v ryze blackovém módu.

 

ruyyn

 

První, s čím se seznámíte, je stylově mrazivý front cover znázorňující člověka ve sněhové vánici. Stejně mrazivý je i zvuk a vůbec sound. Ačkoliv se jedná o EP, nahrávka má půl hodiny, což by jinému stačilo, aby ji vydal jako full-lenght. Skladeb je na RüYYn pět, respektive čtyři plus krátké outro. Jejich názvy jsou vskutku jednoduché – pouze římské číslice. Řekl bych, že tohle je dávno okoukané a osobně nevidím nic špatného na popisných názvech. S hudební náplní je to podstatně zajímavější. O jednoduchosti a strohosti nemůže být řeč. Deska je nesena v syrovém stylu, přítomny jsou však silné melodické momenty, skvělá kytarová práce a chválu rád připíšu i rytmické sekci. Na poměry raw blacku je rytmika až výjimečná. Romain je velice zdatný bubeník i basák. Oba nástroje spolupracují a dělají prostor kytarám a jejich radovánkám. Opravdu bych tipl, že desku nahrála komplet sestava. Natolik je hra rafinovaná a pestrá, jako by ji vymyslela souhra několika myslí a ne jedna. Bravo!

 

Slabší je to ovšem s originalitou. Z alba jsou cítit odkazy někdy až trestuhodně očividné. Klasicky jsou ke slyšení Bathory, nebo Satyricon. Sem tam Immortal… Oproti těmto ikonám je však RüYYn zběsilejší a díky dalším vlivům na kopírování brzy pozapomenu. Tady se dostávám k stavbě jednotlivých skladeb a gradaci alba. Je velice příjemné, že byť jsou skladby I. - IV. kruté a rychlé, jsou plné odboček a tím pádem získávají punc epického vyprávění a pouhá půlhodinka nabobtnává o více rozměrů. Nejsem hluchý a slyším časté opakování několika nápadů a sem tam nevyrovnané nálady. Občas mám pocit, jako by se v RüYYn tvůrce nevěděl, kam vrtnout. Zda chce v muzice nechat vinout emoce v podobě post-rockových trylků, nebo se unášet disonancemi a syrovou magií. Naštěstí to druhé vítězí a deska nepůsobí příliš rozháraně. Ony melodie mi vůbec nevadí, ale desce v těchto momentech dochází dech.

 

 

Každopádně je RüYYn nasáklé energií a působivou atmosférou. Vše je zahrané puntičkářským přístupem, kterému nechybí nadšení a dravost. Zvuk je rovněž velice zdařilý, ryzí a přitom dostatečně špinavý. Ozdobou je grafické zpracování digipaku. To v případě vydávajícího labelu už dávno beru jako samozřejmost. RüYYn  tedy beru jako skvělý vstup na scénu. Jen doufám, že se Romain Paulet opět nerozmyslí a nerozjede další projekt, než aby se věnoval rozvíjení RüYYn. Je na čem stavět!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky