Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
RüYYn  - RüYYn  (EP)

RüYYn RüYYn (EP)

Garmfrost13.12.2021
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Skandinávský black metal obohacený francouzským šarmem. To je RüYYN!

Můžeme začít klasicky představením kapely. Respektive jednočlenného projektu, kterým je RüYYn. Za vším stojí francouzský multiinstrumentalista a zvukař Romain Paulet. S ohledem na vyspělost jeho tvorby bych čekal zkušeného harcovníka a nikoliv kluka, který si debut odbyl s melodicky deathmetalovým projektem Erased Memory a nyní RüYYn. Veškerých nástrojů, jako i mix a mastering se stejně jako v předchozím projektu, tak v tom aktuálním chopil sám. A nutno dodat, že nic není upozaděno a nic nezaostává za zbytkem. Netuším, zda RüYYn je přímým pokračováním Erased Memory nebo tvůrce jednoduše zjistil, že k projevu potřebuje změnu stylu a tím pádem i názvu. Ať je tomu jak chce, eponymní EP RüYYn je skrz na skrz nasáklé severskou černotou, zběsilostí a krutými melodiemi. Po death metalu nikde ani památky, vše se pohybuje v ryze blackovém módu.

 

ruyyn

 

První, s čím se seznámíte, je stylově mrazivý front cover znázorňující člověka ve sněhové vánici. Stejně mrazivý je i zvuk a vůbec sound. Ačkoliv se jedná o EP, nahrávka má půl hodiny, což by jinému stačilo, aby ji vydal jako full-lenght. Skladeb je na RüYYn pět, respektive čtyři plus krátké outro. Jejich názvy jsou vskutku jednoduché – pouze římské číslice. Řekl bych, že tohle je dávno okoukané a osobně nevidím nic špatného na popisných názvech. S hudební náplní je to podstatně zajímavější. O jednoduchosti a strohosti nemůže být řeč. Deska je nesena v syrovém stylu, přítomny jsou však silné melodické momenty, skvělá kytarová práce a chválu rád připíšu i rytmické sekci. Na poměry raw blacku je rytmika až výjimečná. Romain je velice zdatný bubeník i basák. Oba nástroje spolupracují a dělají prostor kytarám a jejich radovánkám. Opravdu bych tipl, že desku nahrála komplet sestava. Natolik je hra rafinovaná a pestrá, jako by ji vymyslela souhra několika myslí a ne jedna. Bravo!

 

Slabší je to ovšem s originalitou. Z alba jsou cítit odkazy někdy až trestuhodně očividné. Klasicky jsou ke slyšení Bathory, nebo Satyricon. Sem tam Immortal… Oproti těmto ikonám je však RüYYn zběsilejší a díky dalším vlivům na kopírování brzy pozapomenu. Tady se dostávám k stavbě jednotlivých skladeb a gradaci alba. Je velice příjemné, že byť jsou skladby I. - IV. kruté a rychlé, jsou plné odboček a tím pádem získávají punc epického vyprávění a pouhá půlhodinka nabobtnává o více rozměrů. Nejsem hluchý a slyším časté opakování několika nápadů a sem tam nevyrovnané nálady. Občas mám pocit, jako by se v RüYYn tvůrce nevěděl, kam vrtnout. Zda chce v muzice nechat vinout emoce v podobě post-rockových trylků, nebo se unášet disonancemi a syrovou magií. Naštěstí to druhé vítězí a deska nepůsobí příliš rozháraně. Ony melodie mi vůbec nevadí, ale desce v těchto momentech dochází dech.

 

 

Každopádně je RüYYn nasáklé energií a působivou atmosférou. Vše je zahrané puntičkářským přístupem, kterému nechybí nadšení a dravost. Zvuk je rovněž velice zdařilý, ryzí a přitom dostatečně špinavý. Ozdobou je grafické zpracování digipaku. To v případě vydávajícího labelu už dávno beru jako samozřejmost. RüYYn  tedy beru jako skvělý vstup na scénu. Jen doufám, že se Romain Paulet opět nerozmyslí a nerozjede další projekt, než aby se věnoval rozvíjení RüYYn. Je na čem stavět!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky