Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
RüYYn  - RüYYn  (EP)

RüYYn RüYYn (EP)

Garmfrost13.12.2021
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Skandinávský black metal obohacený francouzským šarmem. To je RüYYN!

Můžeme začít klasicky představením kapely. Respektive jednočlenného projektu, kterým je RüYYn. Za vším stojí francouzský multiinstrumentalista a zvukař Romain Paulet. S ohledem na vyspělost jeho tvorby bych čekal zkušeného harcovníka a nikoliv kluka, který si debut odbyl s melodicky deathmetalovým projektem Erased Memory a nyní RüYYn. Veškerých nástrojů, jako i mix a mastering se stejně jako v předchozím projektu, tak v tom aktuálním chopil sám. A nutno dodat, že nic není upozaděno a nic nezaostává za zbytkem. Netuším, zda RüYYn je přímým pokračováním Erased Memory nebo tvůrce jednoduše zjistil, že k projevu potřebuje změnu stylu a tím pádem i názvu. Ať je tomu jak chce, eponymní EP RüYYn je skrz na skrz nasáklé severskou černotou, zběsilostí a krutými melodiemi. Po death metalu nikde ani památky, vše se pohybuje v ryze blackovém módu.

 

ruyyn

 

První, s čím se seznámíte, je stylově mrazivý front cover znázorňující člověka ve sněhové vánici. Stejně mrazivý je i zvuk a vůbec sound. Ačkoliv se jedná o EP, nahrávka má půl hodiny, což by jinému stačilo, aby ji vydal jako full-lenght. Skladeb je na RüYYn pět, respektive čtyři plus krátké outro. Jejich názvy jsou vskutku jednoduché – pouze římské číslice. Řekl bych, že tohle je dávno okoukané a osobně nevidím nic špatného na popisných názvech. S hudební náplní je to podstatně zajímavější. O jednoduchosti a strohosti nemůže být řeč. Deska je nesena v syrovém stylu, přítomny jsou však silné melodické momenty, skvělá kytarová práce a chválu rád připíšu i rytmické sekci. Na poměry raw blacku je rytmika až výjimečná. Romain je velice zdatný bubeník i basák. Oba nástroje spolupracují a dělají prostor kytarám a jejich radovánkám. Opravdu bych tipl, že desku nahrála komplet sestava. Natolik je hra rafinovaná a pestrá, jako by ji vymyslela souhra několika myslí a ne jedna. Bravo!

 

Slabší je to ovšem s originalitou. Z alba jsou cítit odkazy někdy až trestuhodně očividné. Klasicky jsou ke slyšení Bathory, nebo Satyricon. Sem tam Immortal… Oproti těmto ikonám je však RüYYn zběsilejší a díky dalším vlivům na kopírování brzy pozapomenu. Tady se dostávám k stavbě jednotlivých skladeb a gradaci alba. Je velice příjemné, že byť jsou skladby I. - IV. kruté a rychlé, jsou plné odboček a tím pádem získávají punc epického vyprávění a pouhá půlhodinka nabobtnává o více rozměrů. Nejsem hluchý a slyším časté opakování několika nápadů a sem tam nevyrovnané nálady. Občas mám pocit, jako by se v RüYYn tvůrce nevěděl, kam vrtnout. Zda chce v muzice nechat vinout emoce v podobě post-rockových trylků, nebo se unášet disonancemi a syrovou magií. Naštěstí to druhé vítězí a deska nepůsobí příliš rozháraně. Ony melodie mi vůbec nevadí, ale desce v těchto momentech dochází dech.

 

 

Každopádně je RüYYn nasáklé energií a působivou atmosférou. Vše je zahrané puntičkářským přístupem, kterému nechybí nadšení a dravost. Zvuk je rovněž velice zdařilý, ryzí a přitom dostatečně špinavý. Ozdobou je grafické zpracování digipaku. To v případě vydávajícího labelu už dávno beru jako samozřejmost. RüYYn  tedy beru jako skvělý vstup na scénu. Jen doufám, že se Romain Paulet opět nerozmyslí a nerozjede další projekt, než aby se věnoval rozvíjení RüYYn. Je na čem stavět!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sollozzo / 21.5.21 8:56

TFB dávám neustále šanci, ale nemohu si pomoct, tentokrát již Wilson pohnul azymutem moc doleva. Myslím, že vývoj mezi deskami SW vždy byl...i To the Bone se neuhnulo z Wilsoního standardu tak radikálně. Zmíněná Floydí epičnost mi je rozhodně bližší než Prince říznutý s Depešákama na TFB. Namlsán předchozími alby, od nové desky SW očekávám kopici emocí (aspoň 2 zimomriavky na album) anebo mistrovské (ale nemasturbanstké) výkony muzikantů (musí se dostavit pocit vlastní hudební méněcennosti :-) ). To mi na TFB chybí. Vím, ta sterilnost a chlad sedí do zamýšleného konceptu. Svým způsobem je to geniální, ale hudba má emoce vzbuzovat, ne je zakrývat (snad až s vyjímkou závěčné Count of Unease). Jinak opět zvukově naprosto vyjímečná deska a perfektní art work / koncept. Jsem zvědav, jak desku předvede SW naživo. Věřím, že to bude opět skvělý zážitek, ale stejně budu čekat, až budu doufat, že po zdrcující čtvrthodince s Ancestral přinese technik na podium stoličku a na plátně se objeví černé peří.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky