Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dvouhlavé hudební uskupení -S- pro mě bylo až do letošního roku záhadou, o to zvědavěji k němu přistupuji a přicházím mu na chuť. Obdobně tajemným způsobem můžeme přistupovat k tvorbě samotné, což je taková okultismem načichlá fascinace více styly. Tento z Polska pocházející projekt existuje už cca deset let (možná více...?) a na kontě má čtyři experimentálně laděné nahrávky. Ta poslední Dom, w którym mieszkał Wąż (Dům, ve kterém bydlel had) je stejně jako minulé album Zabijanie Czasu I k dispozici v katalogu italského labelu I, Voidhanger Records. Ten sem tam prolétnu a tahle zvláštní nahrávka mě zaujala. Tedy vlastně obě. -S- na nich míchají odvážný koktejl post-doomu, post-hardcoru, jazzu a temného funky a možná je z toho všeho cítit i trochu gotiky. Jistě, je to pěkný slovní i stylový guláš, ale hudebně si to docela sedá. Musíte být ovšem svolní k experimentálnímu dovádění a hledat v hudbě něco jiného než žánrovou rutinu. Je to avantgarda pro otevřené posluchače se zálibou v jejích temnějších odstínech.

Na novince se džentlmeni prezentují čtyřmi rozsáhlými kompozicemi v pomalejším tempu a s výraznou basou. Kytary netřeba, právě basa přebrala její roli. Na ni se nabalují ruchové či jazzové elementy, a nejen ony. V zatěžkanějších pasážích můžeme mluvit o metalové nahrávce, v těch odvážnějších o temně nadstylové. Jakási tma a tajemno ovšem k -S- zkrátka patří. Ke zvláštní muzice přidejme rozsáhlou škálu expresivních vokálů. Od deklamací, přes různá vyšilování, až třeba k pokašlávání.

Škaredá infekce v krku v zajetí syntetiky také celou desku Dom, w którym mieszkał Wąż otevírá. Už v prvních sekundách je jasné, že to nebude úplně běžné setkání. Polská slovíčka křičená do tmy, kterou protíná basa a najazzlé pozadí. Kulminující a splaskávající hudební koláž stylů a motivů, která ale drží pohromadě. Drží ji ta temnota. Je to sice příběh o celém baráku, ale ten hudební jako by se odehrával jenom v jeho sklepě. Na jedné straně se mi dostanou na mysl všechny možné experimentálně post-metalové spolky na sever od nás v čele s Furia a Gruzja, abych si zkusil přijít na to, jak blízko k sobě ony a -S- mají. Jestli je spojuje pouze jiný přístup ke skládání, nebo jsou si skutečně blíž. Tuhle polemiku ale ať si zkusí vést každý sám za sebe.

Pokud bychom měli avantgardu -S- něčím definovat, je to její rozvážné tempo. Basová dominance nepospíchá, líně se převaluje a dává prostor dlouhým zvukovým plochám a kreativnímu nástrojovému doprovodu. Baskytaře vedle bicích a ruchů pomáhají navodit ideálně rozředěné prostředí hostující muzikanti s kontrabasovým klarinetem a basklarinetem. Jak u nás svého času muž s dokonalou ofinou Karel Vágner tvrdil basu ve šlágru Hej, mistře basů, tak tvrdí basy i tihle polští dobrodruhové. Vedou je spolu s námi domem s podivnou pověstí, od spodních pater ke svítícímu přístřeší. A zase zpátky. Možná se vám zamotá hlava, ale jde to ustát. Jen trpělivost.

-S- jsou asi trochu šílení, ale ve skutečnosti si jen hrají. S nástroji, se styly a s námi. Pořád je v tom hlavně rozvaha a klid na cigárko, takové to barově zatuchlé doupě na pozadí. Dom, w którym mieszkał Wąż je deska, u které si člověk odpočine, trochu sleví ze svých démonů, aby si našel zas pár nových. Tahle záležitost nebude měnit hodnoty avantgardní muziky, ale o pozornost si říká a bude fajn se jí chvíli pověnovat. Sám ji na žebříčku alb letošního roku nějak zvlášť vysoko mít nebudu, ale při určitých chvílích, kdy bude ideální čas na něco netradičního, poslouží dobře. Tahle potemnělá hudební koláž s barákem, kde meškal had. Jak na tohle přišli...