Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sabled Sun - 2149

Sabled Sun2149

Symptom26.2.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / CreativeGigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Svět dneška je v troskách a ten nový, plný robotiky a vyloučených lokalit, se nachází hluboko pod zemí. Píše se rok 2149 a vaším průvodcem na exkurzi do budoucnosti je Simon Heath. Přeji příjemnou zábavu.

Potence některých tvůrců zdá se býti nekonečnou. Kmotr scény temné kinematografické hudby, Simon Heath se svým úzce specializovaným vydavatelstvím Cryo Chamber, má za sebou dlouhou kariéru, poznamenanou zkušenostmi a lemovanou úctyhodnou diskografií výtvorů, pod kterými je podepsán. Múza na sebe nenechala čekat ani v případě letošní novinky 2149. Pro zjednodušení bych se omezil na stručné hodnocení typu "je to dobé", ale to by byla příliš velká novinářská zkratka.

 

Páté album ze série 21xx, věnované příběhu muže, který se probral z hibernace do světa v ruinách, provází posluchače budoucností roku 2149, kde nic není jak bývávalo. Dějištěm života jsou zde nekonečné plochy pod povrchem, kde vládne pokročilá robotika. Životním prostorem omezeným zónami v karanténě vede cesta do centra dění v podobě autonomního podzemního města v oblasti Sektoru 33. Jeho podobu odhalují ilustrace šestnácti stránkového bookletu k CD v deluxe edici.

 

„Welcome to Sector 33, scanning, clean, proceed…“ Právě těmito slovy začíná úvodní skladba Sector 33 a nepronáší je nikdo jiný, než modul syntetizující lidskou řeč ženským hlasem. Breakdown jednoduchý motivem vybrnkaným na akustickou kytaru a scenérie na obálce alba maně připomínají výjevy z videoherního světa akční adventury The Last Of Us: Part II (2020). Dvojka Quarantine Zone zní jako z pera Cities Last Broadcast, dominuje jí zneklidňující sampl a jemné klavírní téma. Podobným směrem, ale bez klavíru, se ubírá i šestka Redacted. Ve skladbách je cítit přítomnost jakési rockové noty, která je pravděpodobně neúmyslná a vypovídá více o posluchači než tvůrčím záměru. Čtyřka Maze pak může nabídnout materiál použitelný pro americké Maserati. Z deváté Cloud zní obavy o současnou generaci podané v díle britských Porcupine Tree. Možná i stopa taktéž britských Massive Attack v páté Intruder Alert a mnoho dalšího.

 

Spojení se jmenovanými kapelami berte s rezervou, má za úkol pouze ilustrovat rozmanitost poslechového zážitku s odkazy na různé žánry. Ve výsledku rozhodně nejde o nesourodý slepenec všeho s ničím. Zmíněné náznaky jsou zcela v souladu s celkovým vyzněním. Alternativní podoby budoucího světa jsou pro tvůrce temného ambientu věčné téma a probráno už bylo ze všech myslitelných úhlů. Pro 2149 platí, že přináší bohatou nadílku nálad, hudební pestrost pro vděčné posluchače, ale i nezajímavých čtyřicet minut pro méně zaujaté publikum. Zkrátka atmosféra a její konkrétní tón mají v ambientu navrch nad tradiční strukturou více rytmických žánrů. Většina motivů není rozvedena do šířky, předvádí jen malé, zato však nápadité variace. Profese tvůrce ambientní hudby, zejména ve světle dnešních možností, se může jevit jako směšně jednoduchá. Poctivá facha nebo její nedostatek nakonec spolehlivě odhalí míru investované zručnosti, talentu jakož i úmysl. Simon Heath má všeho na rozdávání a 2149 proto nezní jako rychlokvaška do počtu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky