Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sad Harmony - Elektrula

Sad HarmonyElektrula

Sarapis11.8.2010
Zdroj: CD
Posloucháno na: hi-fi/discman Philips
VERDIKT: Výborný debut nadějné kapely, která svým hudebním ambicím v dalších letech nezůstala nic dlužna.

Jestli si myslíte, že česká scéna stojí za houby a nemá šanci se rovnat se zbytkem světa, tak si důkladně poslechněte album "Elektrula" z dílny moravských náladotvůrců Sad Harmony a pak znovu popřemýšlejte, jak na tom doopravdy jsme. K dnešnímu datu už více než deset let stará deska zní stále velmi svěže a aktuálně a podle mě je pádným argumentem proti zpochybňování tuzemské produkce. Je jasné, že na základě dejme tomu několika výjimečných alb nelze vyhlašovat neohrožený triumf, ale na druhou stranu rezignovat a stydlivě klopit oči k zemi také není zcela objektivní.

Sad Harmony musím vyzdvihnout dvě zásadní věci, které dodávají jejich deskám nemalou přidanou hodnotu. Zaprvé kytarovou práci tandemu J. Pleša - P. Sup a zadruhé hlas vokalisty a basáka v jedné osobě J. Sládka, známějšího pod pseudonymem Skuny. U kytaristů se většinou oceňuje technická zdatnost při náročné hře a krkolomných sólech, ale dvojice Pleša-Sup má své hlavní přednosti poněkud někde jinde. Jde o práci se zvukem a s aranžmá, které zdobí jejich syrové hudební nápady. Jejich silná zbraň spočívá v nalezení toho správného zvuku a efektu pro dílčí motivy, z nichž tím pádem dokáží vytřískat naprosté maximum. Potenciál zajímavých a nápaditých riffů je tak navýšen a následně využit do poslední promile.

 


No a Skunyho hlas, to je také nástroj k nezaplacení. V porovnání např. s následující deskou zde Skuny předvádí ještě "obhroublou" stránku svého zpěvu a ač nevyužívá tolik poloh hlasu jako později, jeho výraz je už na tomto albu dosti barvitý a naprosto nezaměnitelný. V několika skladbách dostává prostor také ženský element v podobě kvalitního vokálu Hany Nagolové, která byla už tehdy jasnou sázkou na jistotu. Mimo jiné i její zásluhou se posluchač může těšit na mnoho zajímavých momentů, z nichž mohu namátkou vybrat povedené (nejen) duety ve skladbách "Rolled Essence" a "Tanya Pulkanova (Tha Guest An...)". Společně s „neotesaným“ a syrovým Skunyho vokálem jde o velice nevšední kombinaci. Mimochodem, druhá jmenovaná skladba představuje kapelu trochu netradičně v osidlech silného folkového feelingu. Ten se však v nepatrných dávkách proplétá celou nahrávkou a podobně jako místy vyvěrající elektrizující atmosféra sedmdesátých let je malým, ne však zanedbatelným kamínkem v mozaice tohoto alba.

Jinak se ale "Elektrula" pohybuje ve vodách melancholického rocku, který čerpá místy z grungeové atmosféry kapel typu Soundgarden a místy z potemnělých zásobníků doom rock/metalových postupů, z nichž si Sad Harmony určitě nejčastěji vybírali tank s nápisem Paradise Lost. Kvalita alba nijak zásadně nepolevuje, časová plocha lehce nad třičtvrtě hodiny je využita jen s minimálními „ztrátami“, které se dají počítat snad na dvě tři méně šťavnaté pasáže. A to snad ani nestojí za zmínku. Stejně tak jmenovat vrcholy alba nemá cenu, popravdě si jich ani nejsem vědom, neboť album mě baví od začátku do konce bez rozdílu, jestli mi hraje první, nebo druhá polovina nahrávky. Jediné, co už víceméně automaticky přeskakuji, je půlminutové intro, jehož pisklavost v závěru mířící až někam k hranici ultrazvuku mně stačí slyšet jednou. Taková miniaturní legrácka na úvod, která pro finální dojem z celého alba rozhodně nepředstavuje žádné ohrožení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky