Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ještě se nestihla na výsluní pořádně ohřát zbrusu nová placka Roots od anglického projektu Ársaidh a už jeho autor změnil název kapely na Saor. Každopádně nás tyto peripetie nemusí trápit, jelikož se budeme plně věnovat debutovému a de facto poslednímu počinu Roots právě od Ársaidh. Za celou muzikou stojí človíček jménem Andy Marshall, kterého můžeme znát jako vokalistu Old Silver Key, nebo jako tvůrce jeho dalších projektů, například In Vino Veritas nebo Askival. Ale dost bylo jmen, nyní je důležité se ponořit do sdělení alba Roots.

Roots se zjevilo poněkud nenápadně na poli atmosférického folk black metalu. Toto žánrové přiblížení je docela divočina, takže vězte, že něco podobného byste mohli slyšet třeba u vynikajících Árstíðir Lífsins, či Agalloch. Tolik tedy k přiblížení hudebního koutku, ve kterém se budeme pohybovat. Osobně si myslím, že takovou hudbu lze pořádně udělat jen stěží a když jste na to sami, je to o dost těžší. Není jednoduché vymyslet motiv, který bude znít natolik podmanivě, aby byl posluchač lapen do sítí tohoto chladného žánru. Z hudby musí dýchat vánek moře, který vyvolá kostitřas, musíme cítit vůni lesa po dešti, na obloze se nemá blyštit slunce, nýbrž neblaze cestovat velká mračna. Trochu anglické počasí, lépe řečeno ostrovní. A pokud se nám toto celé podaří jistým způsobem navodit, je vyhráno. Roots tyto jevy dokázalo oživit a zaznamenat v hudbě samotné, dokázalo je navrstvit na sebe tak, aby z toho mrazu zas tolik nezáblo a jediný mráz, který proběhne po zádech má za důsledek vzrušení, nikoliv vlezlá kosa. Je až s podivem, kterak se to povedlo dát dohromady a čistě uhranout uši. Pokud se rádi hroužíte do podmanivých, mechem porostlých melodií a nejste odpůrci rozsáhlých songů s všelijakými, avšak přirozenými zvraty, bude tato deska pro vás jednou z těch lepších, které si letos pustíte. Příroda zde totiž vstupuje naproti svému naslouchači. Je to jedno z alb, které odhodí špínu měst a směle ukáže ryzí nahotu a panenství Země samotné.

Věřím, že autor nedělá žádné vypočítavé kroky, nýbrž skládá striktně srdcem, což je na výsledné nahrávce značně znát. Jeho specificky hrubý vokál totiž plně koresponduje s divočejšími přírodními živly, a pokud trochu vypnete mysl, máte dojem, že to co posloucháte, není hlas člověka, nýbrž jednoho z přírodních živlů. Třeba se to jeví jako sen, ale ten sen si setsakramentsky hodlám užít. Je jedno, že zvuk je jaksi zabalený a chmurně zadýmaný – to nakonec dodává celému albu zvláštní patinu a jen přidává na prazvláštní tajemnosti. Nelze říci, že ten, či ten nástroj je dominantní a vévodí nad ostatními, nebo snad vytváří ústřední motiv. Tady má totiž každý svou řadovou roli a v jisté okamžiky má prostě podium jen pro sebe. Plně se pak můžete soustředit na barevné melodie a rozsáhlé kompozice nemálo připomínající podzimní lesní cesty listnatého lesa, kde ono kolorované rozličně tvarované listí hladí kroky a příjemně šustí v mysli, aby jeho vůně následně dokonala očistu hlavy. K tomu snad už netřeba nic dodávat. Naslouchejte a otevřete své vnímání.