Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sarkom - Exceed in2 Chaos

SarkomExceed in2 Chaos

Victimer20.3.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Adrenalin, blasfemie a nadhled. Sarkom spojují modernu s old schoolem a nedělají si s tím násilí ani hlavu. Přitom Exceed in2 Chaos má obojí.

K uctívání norských rarachů Sarkom jsem měl doposud daleko, ale ledy se hnuly právě s vydáním nového alba Exceed in2 Chaos. Od kapely, která kazí vzduch všem černoprdelníkům už od začátku tisíciletí, teprve pátým v pořadí. Sarkom si tentokrát dali řádně na čas a přestávku mezi Anti-Cosmic Art a novinkou natáhli na osm let. Na otázku, proč jsem Sarkom nedával víc odpovědět neumím, ale zpětně to beru jako chybu. Seděli by mi už jenom tím, že byli vždycky trochu jiní. Čerpali z kořenů, ale tahali do nich dříví z jiných lesů a tvořili kolikrát velmi zajímavé plochy a postupy. A postupně se v tom zlepšovali a profilovali, až dospěli do fáze svého nejrazantnějšího kroku a nazvali ho Exceed in2 Chaos.

 


Sarkom byli vždycky old school, ale rozmanitý. Implementovali do své tvorby různé vlivy a osvěžení, ale přitom nijak nenarušili vrzavý chod staré mašiny. To ozubené kolo se nezadrhlo a dneska navíc jede na nový převod. Aneb tak nějak by se dal vnímat ten jejich hrdě prorostlý kořen z pozice blackové moderny, která ho teď má na povel. Novinka je neutuchající blasfemická honička po starých riffech v novém prostředí. Sarkom zní kolébavě zatuchle, energicky i naprosto současně. Nebojí se spojit staré podzemí s mocným pohlcením aktuálního metalového kurzu. Norové jsou vášniví soustružníci se střízlivým pohledem na věc. Nač se hrabat v relikviích a jen je dokreslovat zvláštními momenty a proměnami. Pojďme tu proměnu udělat kompletní.


Exceed in2 Chaos je exemplární black, který si vyloženě libuje v tom, jak je schopný si brát z jakéhokoliv šuplíku. Umí být groovy, zhoubně majestátný, melodický i war metalový. Sarkom zachovali chladnou hlavu a propojili různé aspekty stylu v jeden energický monolit. Celé dílo netrpí nevyvážeností. Kapela to nakopla a novým albem doslova proudí adrenalin. Ve jménu zkaženosti a agresivně houpavé chůze po ostří. Sarkom to ale mají pod kontrolou. Své disonantní choutky, kousek avantgardy v mardukovském prasopalu, i ty klasické groovy rytmy, které už sotva mohou někoho překvapit. Záleží, jak je s nimi nakládáno. A tady jim Sarkom nastavili velmi výhodné podmínky.


Novinka zní nadupaně a když už člověk nemůže a nemá náladu, stejně po chvíli objeví motiv, který mu předtím zůstal zapovězený. Ano, jsou tu místa, kdy výživná černota lehce opadne a kapela vsadí na experiment, nebo už zkrátka netiskne tak pevně, ale to se časem rozplyne v další várce rafinovanosti. Jo, přesně, Sarkom jsou rafinování vojáci black metalu. Takoví, co si prošli peklem, aby věděli, že zle už bylo a zlo je třeba brát víc s chladnou hlavou. Nebát se ho posunout blíž komerční rutině a přitom z ní právě komerční rutinu neudělat.

 


Exceed in2 Chaos je album, které nenudí. To se zcela příčí jeho vlastnostem. Solit to, posílat prkenné blasfemické topoření do nevěstince, kde je to prostě větší rajc, než solidně nalajnované domácí peklíčko. Támhle u sousedů, tady u těch od vedle. Sarkom to mají na háku a stejně tak to dělají naprosto profesionálně. Ne, tohle není blbý black, tohle je moc dobré představení, jak ho příkladně mučit a ohýbat, a ve finále vůbec nic neztratit z jeho primitivní podstaty. Moderna ano, chlív taky ja wohl. Tenhle chytrý randál prostě můžu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky