Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sator Marte - Omnicide

Sator MarteOmnicide

Garmfrost23.8.2024
Zdroj: mp3/ promo od kapely
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Omnicide je extrémním náklepem i náladově barevným dílem...

Začít by se dalo opakováním udiveného poukazování na předlouhou pauzu mezi deskami blackového komanda Sator Marte. Borci to pěkně natahují. Opět se vše děje potichu bez propagačního tlaku. Najednou je tu nová nahrávka surového spolku zvoucí se Omnicide. Jak název napovídá, kapela pokračuje v cestě anglických textů. A také ultra nasypaného black metalu, někdy nazývaného war metal. Nikdy jsem toto označení škatulky nechápal a raději zůstávám u jednoduchého označení black. To myslím bohatě stačí.

 

Ano, je to tak. Od předchozí nahrávky Engulfed by Firestorm uteklo neskutečných devět let. Pravdou je, že novinka Omnicide byla natočena už před rokem. Což onu prodlevu krapet zkracuje. Pánové se na nové desce nevrací nikam do minulosti. Kdo obdivoval tajuplnou, česky zpívanou ukrutnost Za zdmi a nelíbil se mu posun k Engulfed by Firestorm, nebude spokojený ani teď. Čeština není to jediné, co se změnilo. Jiný je zvuk, odlišná je nátlaková atmosféra. Ta už není tolik přímočaře lákající a rezonující Engulfed by Firestorm. Sator Marte na Omnicide opouští i tuto sféru. Jsou na stará kolena vzteklí, suroví, ale rovněž skvěle proměnliví. Samozřejmě pro přízemně nebo ledabyle poslouchající zůstává fakt věrnosti k nejrychlejší odnoži blacku. To také stačí. Kapela se ničemu nezpronevěřila, zůstává jednou z neextrémnějších blackovek nejen v tuzemsku. Pozornějšímu neujde, že přes přímočarou brutalitu jsou skladby na Omnicide tvárné a různorodé. Ne, že by se v nich střídaly stupnice, polyrytmy atd. To ne. Máme zde nosný riff, máme zde sypanice, čitelný a řádně zlý scream. Onu proměnlivost vnímám v pocitech, ve vyhrávkách, v barevných bicích. V detailech, díky kterým je poslech pokaždé zajímavější, než ten předchozí.

 

satormarte

 

Po intru a neurvalých náklepech Code of creation či Under the siege přichází variabilnější úder v podobě Anunnaki. Prolínají se zde houpavé vyhrávky, které občas sjedou do pomalejšího tempa, díky němuž vynikne zvláštně nemocná temnota. Kytarové trýznění v Animalistic pokračuje v podobném stylu jako Anunnaki. Svar se zde doslova vyřádil. Střídá mocné údery a přechody s klepačkami rychlosti světla. Ocenil bych hravější a samostatnější baskytaru. Ovšem chápu, že aby kytara měla dostatek prostoru pro své hrátky, basa musí hutně držet spodek a zamezit hluchým místům. Zmíněné zpomalováky nebrání extrémnímu dojmu.

 

 

Omnicide je extrémní deskou a to je bez debat. Díky výbornému instrumentálnímu či vokálnímu projevu je deskou extrémní, ale také variabilní a notně zábavnou. Její stopáž je příznivá. Kapela do vás narve své divoké vize a je konec. Vnímejte podprahovou torturu, užívejte jasnou krutost, zajímavé texty a muzikantskou svobodu. Kdo ví, kdy Sator Marte zase vylezou s novou deskou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky