Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ona totiž Danielova hudba skutečně kvete. Úplně vysvětlit to neumím, ale je to tak. A je docela jedno, jestli jeho rukopis prochází Æthenor, Ulver nebo Mothlite. I když je v něm "takhle" malá dušička a vzduchem se nese nejistota, nebo dokonce strach, pořád to "tam" je. O´Sullivan je osobitý autor současné experimentální muziky, jehož způsob vyjadřování poznáte po pár vteřinách. Je rozverně přemýšlivý, je v něm kus zvídavého dítěte, stejně jako má dospělý přístup k práci jako celku a svá alba vede směrem, kterým potřbuje. Ani sólovka VELD není jiná.

Je v ní psychedelie, ostrovy barev na líně se vlekoucí dece experimentální mše, která je vším, jen ne smutečním aktem. Je v ní elektronická hravost, která se snoubí s tou akusticky příjemnou, je v ní kus dobrosrdečnosti. Pokud bych měl jedním, maximálně dvěma slovy, shrnout dění na VELD, zřejmě se mi to nepodaří. Snad jen, že je to pohoda. Experimentální pohoda. Teplé místo ma slunci s dobře instalovaným okapem, protože co kdyby náhodou. Ale to už je zase slov jako máku...

Ale VELD není jen deskou na dobré ráno, kdy člověka baví samotný pohled z okna, protože je venku prostě pěkně. Minimálně její druhá polovina, kdy se experimenty rozjedou ve větším než malém množství, je hodně k zamyšlení. Je vážnější, valivě se zmítá a občas to vypadá, že se chystá bouřka (The Projector, Apocryphonium, Plutonians). Jestli první polovina alba patří spíš písničkám (a skutečně dobrým), tak ta druhá zase experimentům. Je na ní víc dramatičnosti, ambientu a pokud někde vzadu na patře sedí novoromantická vzpomínka, tak je jen suchá a krátká. I když v Sabotage Devices funguje podobně dobře jako na posledním albu Ulver. Vrcholem experimentální polohy VELD je poslední, přes čtvrt hodiny trvající kousek Plants, rozdělený na sedm kapitol. Je v něm cosi magického...

Daniel si ovšem možné nesoulady dobře pohlídal. Je fakt, že jeho sólovka nabízí spíš dvě tváře, než jednu ucelenou, ale jako rušivý element to v celkovém dojmu z poslechů nepůsobí. Zkrátka jsou plochy a plochy. Některé jsou snadno schůdné a ty druhé potřebují víc přemáhání a jejich zdolání stojí víc sil. VELD nabízí obě. A já si obě s radostí procházím. Poslední dny opravdu často.

Daniel na své sólové desce potvrzuje zejména to, jak nápaditým a originálním autorem je. To, že bude jeho album jednou z událostí roku, si určitě myslel nejeden fanda experimentální muziky. A VELD tuhle předtuchu jen potvrzuje. Chová se jako křehce významná, nová etapa O´Sullivanovy kariéry. Jako hořká čokoláda a kvetoucí louka, která se ocitá hned za dveřmi domu, nebo co chvíli mizí v dálce za těžkými mračny. A aniž bych to předem plánoval, tak jsme se s Danielem setkali pod okapem, protože na konci alba se spustí déšt...