Recenze: Savages - Silence Yourself

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

SavagesSilence Yourself

David3.8.2013

Zdroj: FLAC

Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm

VERDIKT: Čtveřice divoženek poskládala kolekci písní, v níž se střetává osudovost Joy Division, rozervanost Bauhaus, nekompromisnost Killing Joke i hypnotizující rytmy Gang Of Four.

1979 / Anglie / Černá / Bílá / Post-punk / Bauhaus / Killing Joke / Joy Division. STŘIH! 2013 / Anglie / Černá / Bílá / Post-punk / Savages.

Tři dekády jakoby neexistovaly. Vzrušující chvíle, kdy svět objevoval mrazivou krásu ostře řezaných výtvorů kapel, které ovlivnily nejednu generaci následovníků, jsou zpět. Savages těží z minulosti. Nepokrytě. Originalitu nečekejte, přesto Silence Yourself uchvátí, uhrane a nepustí.

Proč?

Jednoduchost. Opravdovost. Vášeň. Cit. Postoj.

Přijde vám to povědomé? Ano. Přesně tyto atributy splňovaly všechny rané výtvory post-punkových legend. Atributy, které určují dělicí čáru mezi odpadem a elitou. Atributy, které jsou synonymy Silence Yourself.

Čtveřice divoženek poskládala kolekci písní, v níž se střetává osudovost Joy Division, rozervanost Bauhaus, nekompromisnost Killing Joke i hypnotizující rytmy Gang Of Four. Přesto Savages nesklouzávají od zřetelné inspirace k prachsprostému kopírování. Převážná část dějství se odehrává ve zrychleném tempu, zvolnění přicházejí sporadicky. Narušení kompaktnosti se nekoná. Kvalitativní výkyvy neexistují. Úderné a snadno zapamatovatelné kousky střídají neméně naléhavé, atmosféričtější songy napnuté až k prasknutí především díky hlasu Jenny Beth, jenž má sílu rozeznít zvony a trhat ledy. Ani zbylý trojlístek nezaostává. Savages jsou vyspělé těleso. Přesvědčivé. Sebejisté. Ve svém ranku momentálně postrádající jakoukoliv vážnější konkurenci. Body dolů pouze za zbytečně přehulený zvuk.

Čas ukáže, kam budou směřovat jejich kroky, zdali dokáží ještě posunout již tak vysoko posazenou laťku. Z jejich debutu jsem nicméně nadšen!

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

abelt / 26.10.13 9:15

Díky za tip:), super počin, vhodná alternativa ke všem alternativám, post, prog "blackům". Hned při prvnich tonech tý kytarový stěny mi na mysl přišlo "Moon in the scorpio", krom těch Limbonic Art třeba i ranný Covenant či v rychlejších pasážích staří Emperor, což je samozřejmě dáno subjektivním vnímáním hudby. Zvuk je cíleně zastřenej, ale vše co má bejt slyšet, slyšet je a náká krystalická čistota zvuku by u takovéto nahrávky byla dost kontraproduktivní. Jednodušší klávesy mi nevadí jsou-li vkusně a s lehkostí zakomponovány a nekurví atmosféru, což se zde myslím vcelku podařilo.Přidány i zdařilé ambientní plochy, nebo spíše plošky. Deska nenudí a těch třičtvrtě hodiny uteče jak voda. Prostě deska mi sedla a v tomto případě ty retro argumenty ponechávám pěkně stranou a k hodnocení si přidávám 2 body.

opište kontrolní kód

Jirka D. / 13.3.14 6:49odpovědět

Souhlas, je to skvělá deska, ke které jsem se dostal až teď, s odstupem času, ale to nehraje roli. Zvuk je bohužel rozsekaný na sra**u, v některých pasážích se to sype jak kontejner na sklo. Jinak ale velmi příjemné překvapení, šikovný holky...