Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Sâver - From Ember And Rust

SâverFrom Ember And Rust

Symptom13.10.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V
VERDIKT: Jak známo, historie vrhá dlouhé stíny a kolem tohohle pár let starého post-metalu se rozlévá jeden obzvláště temný a chladivý.

První poslech vždy pokládá základní kámen dojmu, který přetrvá a ten je v případě druhé nahrávky norského tria Sâver vynikající. Určujícím faktorem je senzační produkce, kterou je prostě radost poslouchat. Zvuk, co pohladí uši a rozdovádí duši, abych tak řekl. Sedmero skladeb tvoří pevný brutalistický monolit, který nemá velký smysl rozpitvávat po jednotlivých kompozicích. Jde o kompaktní žánrový celek, co příliš neodbočuje z hlavní trasy a soustředí se na akcentování toho v čem vyniká a to bez potřeby vršit nesmysly ve snaze získat nálepku progresivity.

 

Síla nahrávky je ve středech, které tlačí skladby kupředu ve středním tempu a sází více na valivou hutnost, než bleskovou rychlost. Důraz je na kytarách, které hrají prim a mírně zastiňují vokál. Ten navíc trochu rozmlžuje reverb, který je např. ve trojce Eliminate Distance kapku více akcentovaný. Co stojí za povšimnutí je velmi příjemný zvuk hajtky, která z pro mě neznámých důvodů bývá u některých kapel divně přichcíplá a tady krásně září svěžím třpytivým zvukem.

 

Ve vzduchu visí odkazy na kapely jako Moloken, Neurosis nebo třeba Pelican. Zvuk i rukopis rozhodně fanoušky výše zmíněných nemůže urazit. Co debut They Came With Sunlight (2019) s trochu syrovějším zvukem přesvědčivě naznačil, tato deska dotahuje na další level. Za Sâver stojí veteráni severské hudby s jasnou vizí o tom, jaký zvuk jejich notám prospívá. Dobrým příkladem budiž baskytara, která jen nezacpává díru v basech, ale svou ostrou hranou, která pěkně vystoupne v atmosféričtějších pasážích, zřetelně diktuje.

 

Celkový dojem perfektní, žánrová sevřenost absolutní. Čtyřka Ember & Rust doručí i menší porci čistého vokálu. Co víc si přát než, pěkně prosím, další album.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 11.11.19 10:06

Nemohu se zbavit dojmu, že Akerfeldt a spol, i přes chvályhodnou snahu, nemalou porci výborných nápadů a nesporné odhodlání, tlačí tu svou kárku poněkud toporně a nepřirozeně. Ano, na In Cauda Venenum se toho děje spoustu. Spoustu zajímavého. Nicméně mě prozatím při každém poslechu přepadá neodbytný pocit lehké otravnosti... Opeth chvilku oblékají vyžehlený kabátek z období někde kolem Ghost Reveries, chvilku jakoby bloumali u Kinga Diamonda na hřbitově, jindy jsou zas natolik milí, krásní... a chvílemi bohužel až přearanžovaní... Možná vyslovím poněkud kacířskou myšlenku, ale momentů, kdy Akerfeldt se Svalbergem a občas i Akessonovou kytarou zní prakticky unisono, je na můj vkus zbytečně mnoho. Snaha o efektní vygradování atmosféry se u mě jaksi tentokrát míjí účinkem. In Cauda Venenum mi připadá jako složitá matematická rovnice... ...chybí mi hravost a drzý úšklebek Heritage:-) Uvidíme v pátek v Norimberku...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky