Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Švýcarský band Schammasch je pojmem ve své podstatě novým a dosud neotřelým. Na štítě má dvě desky, z nichž tu druhou, letošní a aktuální Contradiction si přiblížíme právě teď.

Contradiction je dvojalbem s celkovým počtem devíti skladeb. Z toho plyne, že písně nebudou zrovna úsečné, nýbrž půjde o rozsáhlé eposy a sem tam se jim podaří překonat hranici deseti minut. Pro soustředěný poslech a plné vnímání této nahrávky je proto nutné si vyhradit více času, než bývá obvyklé. Nabízí se samozřejmě otázka, zda má taková deska sílu zaujmout a především udržet posluchačovu pozornost. Kladným faktorem je rozdělení díla na dva disky, čili na dvě ucelené části, mezi nimiž si posluchač může udělat pauzu k nadechnutí a jít se provětrat.

Na výsledném zvuku nahrávky se podepsal Victor Bullok, více známý jako V. Santura. Tento člověk do díla vtiskl dech kapel, ve kterých je kytaristou, tedy především Triptykon a Dark Fortress. To vše má za následek, že album Contradiction zní opravdu velmi podobně jako nejposlednější tvorba uvedených kapel. O kopírování řeč však není, spíše o inspiraci a vcítění se do podobně chorobného pojetí black metalu, kterými vzpomínaná jména disponují. Triptykon ovšem dokáže být daleko přesvědčivější, alespoň svou energii důrazně předvedl na letošním díle Melana Chasmata. Dark Fortress znějí v posledních letech citelně zádumčivěji, ovšem nechme se překvapit, s čím se vytasí na očekávaném albu Veneral Dawn, které vyjde v září. Ale zpět k Schammasch.

Jak už bylo naznačeno, vše se ponese v éterické temnotě a zvláštní esenci mystična. V tomto bodě kapela splňuje požadavky, umí být i oslnivá a nepotřebuje k tomu příliš mnoho efektů, děsivých kláves, výkřiků a podobných propriet. Prostě jedou tlumené tempo black death metalu pomocí hlubokých kytar a šikovně namlácených bicích. Výtka směřuje především k příliš velké roztahanosti. Kompozice jsou sice dostatečně barvité a rozmanité, i tak se ale při jejich zbytečně dlouhém trvání dostavují pocity nudy. Některé momenty jsou prázdné a nic neříkající, takové, kdy si umělci pohrávají sice stylově a řemeslně s každou notou, ale ve výsledku toho moc neřeknou. Jisté škrty a ořezy skladeb na únosnější délku a snad i zmačknutí celku v jedno cd bych unesl. Takto jsem občas nucen odpočívat a to až do chvíle, během které kapela vytáhne motiv, dosud třeba neslyšený, nebo postačí, když změní rychlost hry a podobně. Naštěstí je těchto momentů na desce plno, takže odtrhávání pozornosti není tak četné.

Shrnuto, sečteno: Contradiction je kvalitní album plné mrazivých skladeb s důrazem na zatěžkanost hudby s až snad avantgardním laděním. Vliv Triptykon, či Dark Fortress je sice citelný, ovšem ne zničující. Výsledný verdikt proto musí být pozitivní, jde totiž o dílo, které není jen tak obyčejné, ale má silné ambice a bravurně útočí na posluchačovi emoce. Dopřejte si plnými doušky lák temnoty.