Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pačess - Absolutno

PačessAbsolutno

Bhut14.9.2023
Zdroj: Bhut: CD, promo od vydavatele // Krusty: LP
Posloucháno na: Krustyho gramofonu a Bhutovo CD přehrávačích
VERDIKT: Méně je někdy více. Všeříkající a výmluvná fráze, o kterou se lze všelijak šikovně opírat i ve spojitosti s Absolutnem.

Důsledný, niterný a absolutní rozbor alba Absolutno od ansámblu Pačess. Hudební dějství především zhodnocuje hudebník Krusty a tématické okruhy lehce objasňuje alkoholik Bhut.

 


 

Krusty: Firmu Pačess nelze ignorovat. Za poslední roky je o něm/nich slyšet čím dál častěji. Vydávají alba, koncertují, mění sestavu jak na albech, tak na podiu. Je mi sympatická jejich pracovitost, umíněnost, vyhraněnost (texty o pivovarnictví – ne ve stylu Alkeholu) a ne nezajímavá jsou i jména, která se v sestavě či na albech mihnula.

 

Bhut: Svůj postoj vůči celému uskupení Pačess jsem vymezil v předchozí recenzi alba Poupě a nyní situaci nevidím jinak. Je to jedna z mála kapel, která dokáže svým textovým a tématickým zaměřením i vzdělávat a zároveň se nebojí vymezovat si svůj vlastní postoj k určitým otázkám. V případě alba Absolutno by mi však bylo podezřelé, pokud by se vám nepodařilo zachytit informace o jeho chystání, které jsem vídal skoro všude, kam za muzikou (a pivem) lezu (ať už virtuálně, nebo hmotně). Příprava a osvěta rozhodně nebyla podceněna. O to více ceněna je finální deska, na jejíž jednotlivá zákoutí nyní podrobně nahlédneme.

 

 

Krusty: Nové album (?) s názvem Absolutno nemohu začít pitvat jinak než od obalu. Práci Toma aka Chymuse znám a tohle je definitivně to nej, co jsem od něj spatřil. Herculepoirotovská stylizace továrny s jedním rozsvíceným okénkem je k sežrání. Jemně fialový nádech evokuje staré dobré časy… A jsem tak moc přízemní, že pokud mě osloví obal, cesta k mým uším je hned otevřenější. Jak povrchní :) Pro úplnost dodám, že hodnotím jen a jen vinylové vydání, jehož tracklist se od CD verze liší.

 

Bhut: Obal značí prosté pořekadlo, že méně je někdy více, avšak osobně v něm vidím ještě několik ukrytých jinotajů, které jsem si možná konspiračně vysnil, ale v kontextu celého díla mi dávají smysl. Tak třeba hned zvolené barvy, kde dominuje fialová a malý obrázek lilie, který zdobí emblém nad hlavním vjezdem do pivovarského areálu. Symbol lilie není v pivovarnictví nikterak záhadný, ale jeho heraldický význam je všude stejný – čistota. V tomto případě tedy čistota a úcta ke správnému a poctivému řemeslu s určitými nešizenými, nezrychlenými a jinak neobcházenými postupy. Fialová lilie značí úctu a respekt k nějakému vzoru (to by vám mohla povědět kde jaká floristka, že pokud chcete někoho uctít ve smyslu obdivu a uznání třeba mentorství, tak fialová lilie je správná volba). A tento jev mi dobře štymuje s některými skladbami. Obecně je fialová barva znakem řekněme až pokory, což se projevuje i na liturgických barvách ornátů, které se používají zejména na pohřbech. Zmínit lze i trojúhelník v pozadí loga kapely, ze kterého sálají paprsky. Můžeme tu rozvést téma božího absolutismu, základní trojice pivovarnických elementů (viz zoigl) a taky ty ilumináty. Detailem je i jedno rozsvícené okno, které dává tušit, že takový podnik vlastně nikdy nespí a pořád se v něm něco děje, hlídá proces, kontroluje nebo marketinguje.

 

 

Krusty: Otvírák 33 je pecka! Kapela šlape a hudba není jenom nějaký bathoryovský hevík předešlého alba, ale skladba je zajímavá a jede jako čert. Hned ze startu musím ocenit novou bubenickou posilu Čepu, jehož bicí polily hudbu živou vodou. Bicí jsou variabilní, a tak nějak „živé“. Velkou pochvalu zaslouží vokál T. F. Hanzla neboli Chymuse. Tento podivínský libertin naší scény zraje jako víno a kvasí jako pivo (abychom byli styloví). Neustále na sobě pracuje. Nebojí se ani melodických vokálů, což je pro mne novum a dávám palec nahoru. Nemohu nezmínit texty, které si rozdělili mezi sebe Chymus a Pačess. Domnívám se, že poznám chymusovskou práci a nesmírně se bavím. Texty jsou zajímavé, řemeslně skvěle zrobené a aranžované tak, že netrpí strašlivou nemocí tuzemských zpěváků (Traktor, Marek Ztracený, David Koller…) – tedy přesouváním přízvuků českého jazyka na jiná než ta správná místa. Při poslechu Absolutna si opět a zase uvědomím, jak je čeština košatý a složitý jazyk. A sláva těm, kteří to ctí a využívají. Texty a vokály jsou polovinou alba!

 

Bhut: Numerologická hádanka nemá prostší řešení a možná bude pro některé lidi trochu překvapením. 33 je produkt pivovarského gigantu Budějovický Budvar. Říkáte si a co jako? Kolikpa asi management nasypal kapele, aby jim složila ódu na produkt. Pročpa oslavujou pivko z obchoďáku od takového molochu, když od začátku poukazují na tu řemeslnou disciplínu? Všechno má své odpovědi. Odpověď na „co jako“: Budweiser Budvar je slavný tím, že jeho ležák (Original) je sladší, než jako tomu je u Prazdroje, ale protože chce oslovit i zákazníky, kterým šmakuje hořkost – vymyslel onehdá Pardála (a prosím všimněte si vtipného poukázání na vyřazení produktu v textu skladby). V průběhu let však došlo k proměnám na nejvyšších místech firmy a nové vedení se zaměřilo na tento produkt a vyladilo ležák 33. Že to s sebou nese nemalé a neutichající rozčarování nechme nyní stranou (zájemci, nechť si počtou třeba tady). Důležitý je výsledek, který sklízel zasloužená uznání i v různých soutěžích a třeba já osobně jsem si jej zařadil na příčku číslo jedna v disciplíně „ležák z velkého pivovaru“ a to prosím před slavnou plzeň, kteroužto jsem takřka odkojen a měl jsem její všemožné (a dost často i nemožné) varianty. Odpověď na „proč Budvar“: Mistr Pačess tímto, řekl bych, chtěl poukázat právě na to, že i velký pivovar dokáže uvařit kvalitní mok, který stojí za to. Je to ukázka, že klasický ležák dokáže mít důstojné zastoupení i u výrobce takového formátu. Třiatřicítka je věru dobrý počin. Sice to nyní vypadá, že je to pivní lahůdka za sto bodů, ale věřte, že takových sedm z deseti si zaslouží. Úvahy nad placenou reklamou nechme lemtačům dobrot v dvoukilovém plastu.

 

 

Krusty: Borowiec pokračuje v nastoleném duchu. Vše šlape, jak má a já si pokyvuji hlavou. Tahle sestava funguje a já pátrám po slabším článku, ale nenacházím jej. Výtečné vokály, výtečné kytary, výtečné bicí, melodická basa a vkusné klávesové vsuvky (Čepa). A blackmetalová sypanice na závěr je milá. A pak že to nejde!

 

Bhut: Borowiec má nádherně vzletný refrén, který mě donutil provětrat booklet a hledat hostující vokalisty. Všechno má na svědomí Chymus?! Neskutečný. Tohle zasluhuje tu nejhlubší poklonu. Naprosto unikátní a příkladná práce s vokálem. Ale kdo to byl ten pan Borowiec? Pavel Borowiec? Odběratelé časopisu Pivo, Beer & Ale jej jistě budou znát, neboť se jedná o jeho zakladatele. V pivním světě to byla celosvětově uznávaná osoba, za kterou stojí celá řada konferencí a především mohutná osvěta v daném oboru, neboť byl i členem mezinárodních porot na různých soutěžích. Someliér v pravém slova smyslu a pivní buditel. Větička „Pivo jako zážitek“, která uvádí skladbu ve spojení s jeho osobou dostává skutečné hmatatelné kontury. Vše, co chcete o pivu znát, najdete v jeho knize Kniha o pivu, kterou dal dohromady společně se svou ženou Marcelou Titzlovou, která udržuje jejich společný odkaz nadále. Laikovi tedy snad postačí, že to byl ctihodný pán v pivovarském světě.

 

 

Krusty: Bára Basiková a Továrny na absolutno jsou středobodem propagace aktuálního alba. Marketingově je to asi pochopitelné, ne tak už svým významem. Basiková je spolehlivá, ostatně jako vždy. Můj vztah k ní se odvíjel po přímce PrecedensStromboli a některé její vokální vklady uznávám jako to nej, co kdy (nejen) v naší kotlině vzniknulo. Tady cítím spíše precedensovský styl, poněvadž skladba je písničkovější než Pavlíčkovy fresky. Skladba je příjemně melancholická a Basiková se podřídila náladě celé této kompozice. Nevyčnívá, neexhibuje a pracuje pro celek. A nedá mi to nekroutit hlavou nad tímto naprosto neočekávaným spojením. Které – upřímně řečeno – pro mě nemá zase takovou váhu, abych si album pořídil jenom kvůli spojení Pačesse a BB.

 

Bhut: Tak jako Čapkův Karburátor spustil nechtěně absolutismus víry a přehršel správných cest, které se ve výsledky zmydlily mezi sebou, až z nich nebylo jasného vítězství než chaosu a prázdna, tak lze tuto dystopickou myšlenku aplikovat prakticky na cokoliv, co známe. Pačess jej propojil s pivovarnictvím a kdo tuto scénu sledujete už nějaký čas, asi pochopíte, kam se tím míří. Já jsem před pár lety došel do bodu, kdy mě ta minipivovarská stále stoupající vlna už začala docela otravovat. Některé podniky přitom byly docela podezřelé, jelikož jim autentičnost šla věřit s přimhouřenýma očima a mnohdy ani to ne. Dokonce i mezi konzumenty to bylo (a pořád je) najednou plné všelijakými rozumbrady a senzaceloviči. Jak je něčeho moc, tak to s sebou nese i kvantum nesmyslů a fádností – vím to moc dobře, protože denně pročesávám řadu black metalových nahrávek, abych našel nějaký zajímavý artefakt. A tak je to prostě se vším. Někdy se prostě hodí použít závěrečné fráze dětského seriálu Kostičky: …tak vypněte nás prosím, ať nebolí vás hlava… Prostě všeho s mírou.

 

Angažmá Báry je mi sympatické a mám to stejně hozené jak Krusty. Je to úžasná zpěvačka, jejíž barva hlasu mě baví a líbí se mi, že využila pro tuto skladbu i několik jejích rovin a ploch (a třeba jen nenápadně v pozadí jako další vrstvu). Text písně však nenápadně poukázal i na ty Stromboli, jako takový mini-žertík a zároveň složení poklony. Třepetatá třepetatá. Její účast však doprovází jedna kaňka, kterou nahrávka má – v každém bookletu uvidíte logo organizace OSA…

 

 

Krusty: Vavřín je první skladbou strany B a zároveň posledním regulérním kusem na bělostném vinylu. Opět Chymus, opět „klasika“, kterou jsme slyšeli na začátku strany předchozí. Zde pro mě Absolutno fakticky končí.

 

Bhut: Vavřín Travěnec a jeho bratr Antonín patři mezi významné osobnosti obce Luleč, kterou najdeme nedaleko Slavkova u Brna. Je to lokalita, ze které Pačess pochází a na kterou neustále i nenápadně poukazuje. Třeba hned první album Monte Liliorum je vlastně odkazem na obec Luleč jako takovou. Ta má ve znaku lilii (takže si k symbolice na obale ještě doplňte tento fakt) a její stará část je na kopci s tvrzištěm a kostelem sv. Martina. Ten je mimochodem v pozadí videoklipu i na řadě promo fotografií. Jde tak o skladbu, která vyzdvihuje dávné rodáky, kteří se nějakým způsobem zapsali do dějin.

 

Krusty: Cover od Zaz je diskutabilní. Sám o sobě by mě asi nezaujal, ale poslechnul jsem si v rámci sebevzdělávání i originál této písničkářky. A doufám, že nebudu za zabedněnce, ale: zlatý Pačess. Pro Zazu nejsem cílovka, ostatně ani slovutná Myléne Farmer mne nikdy neoslovila, a to ani jako cover od Misanthrope. Ostatně: pokud francouzština, tak od Misanthrope. Ale dejme tomu a já beru Déterre jako drobnou zajímavost a bonus.

 

Bhut: Zaz aka Isabelle Geffroy je francouzská zpěvačka, která nejvíce ovládá šansony, jazz, ale brousí i k rockovému vyznění a zrovna originál skladby Déterre má k rockové písničce docela blízko. Mě se celkem originál líbí, ale jiné skladby jsem, pravda, nezkoušel. Takže novým fandou Zaz určitě nebudu. Francouzština je těžký jazyk, a i když se s ním Chymus popasoval se ctí, tak to nějak nezní a já tam furt slyším kozy vozy, vezeme beton a podobné fráze. Ale dopadlo to o dost líp než Rammstein se skladbou Frühling In Paris.

 

 

Krusty: Kytarově akustická miniatura Smutná láska rytíře Licka z Lilče je milým outrem. Nahrával ji jistý Vojtěch Micka a asi pro to byl dobrý důvod, protože kapela sama má v sestavě dva šikovné šestistrunce.

 

Bhut: Tím důvodem bude, hádám, středověké vyznění a způsob hry. Má to takovou hradní epickou náladu, a i když se jedná o jakýsi rozkvetlý fragment úvodu původní skladby z Monte Liliorum, je to hezky výpravný kousek, který dělá krásnou tečku za hlavní statí Absolutna.

 

Krusty: Jsem lehce v rozpacích nazývat Absolutno albem. Pouze čtyři regulerní skladby, jeden cover a akustická tečka jako finále. Bije se ve mně staromilec, který by kapelu ponoukal ke složení alespoň dvou dalších kousků, abychom mohli poslouchat další regulérní album. A zároveň se ozývá rarach, který poťouchle šeptá „a proč by album vlastně nemohlo mít tento rozháraný a rekapitulačně vycpávkový formát?“. Ale sere pes, vinyl je vyváženou kolekcí, která dokazuje, že méně je někdy více a v nejlepším přestat, protože by mohlo přijít něco, co vykolejí z rovnováhy.

 

Bhut: Tohle cítím stejně a o to víc mě pak zaráží rozdílnost jednotlivých formátů alba. LP, CD i MC mají neshodné playlisty, ale o jednotlivých vydáních se rozpovídám později v některém z chystaných dílů o Tuzemské kolekci.

 

 

Krusty: A jsme u toho. Co platí pro LP, neplatí pro CD. Skladba Travěncové (pouze na CD verzi), která už na albu zazněla ve verzi Vavřín, je typickým bonusem, který má vycházet jako exklusive bonus na edici „Absolutno 20th anniversary“ a na řadové nahrávce lehce zavazí. Zpěvu se ujal pravděpodobně sám Pačess a jeho vokál prostě v porovnání s Chymusem prohrává. Zvláště pokud je tu snaha o melodii „…vávříín a jeho bratr áántoníín“. Ne, nelahodí mi to uchu. Ale čert to vem, horší je použití pseudo-brněnského nářečí, které opravdu nedávám…

 

Bhut: Song má podtitul nevydaná demoskladba 2011 a její zařazení je sice obhajitelné, ale oponent najde i tak dostatek trumfů proč ji sem nedávat. Tím prvním je fakt, že stejný tematický námět je rozebrán ve skladbě Vavřín. A tím posledním může být, že nemá pivovarskou povahu.

 

Krusty: Proto velebím vinylovou verzi, která je perfektně v rovnováze. Tedy: nový vinyl Pačesse na každý talíř gramofonu! Nebudete litovat.

 

Bhut: Dej Bůh štěstí.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky