Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Schammasch - Hearts Of No Light

SchammaschHearts Of No Light

Sorgh17.1.2020
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Schammasch o sobě po pár letech dávají vědět a jednoho milého, listopadového dne loňského roku vydali nové album nazvané Hearts Of No Light. Nálada není k popukání, ale to je už z názvu patrné.

Po ultradlouhém albu Triangle, které je skvělé, se věci vrací do relativního normálu a Schammasch přichází se "standardní" deskou, i když i tato přesahuje hodinovou stopáž, což dneska nebývá běžné. Ale v tomto případě délka není na škodu, prospívá dílu a šlechtí jej. Opět to není jen tak ledajaká nahrávka bez hlubšího smyslu, ale berme ji spíš jako myšlenkový, atmosférický koncept. Však z minulosti víme, co a jak.


O vyšších ambicích alba je třeba přemýšlet v momentě, kdy v úvodu první skladby jsou vážné tóny klavíru vystřídány tesknou, melodickou seancí zvolna rozevírající paví vějíř ponurých motivů. Začíná z naprostého ticha, pozvolna se rozjíždí a připravuje si půdu pro následující kroky. Vystihuje ji instrumentální skromnost a monotónně se opakující motiv, což má pravděpodobně uvést posluchače do stavu přiměřené hypnózy, aby poslušen rozkazů velebil následné kapitoly. Atmosféra se dá krájet a je to jako zvolna se otevírající dvířka do zámku hrůzy.

 

Hearts Of No Light má osobité kouzlo, které fanoušci kapely důvěrně znají a rádi mu podléhají. I přes hlubiny, které v sobě ukrývá, je docela přístupné a zdánlivě pochopitelné. Čisté, na první poslech nevinné kytarové linky vytahují na světlo pěkné melodie, ale jejich úkolem není konejšit romantické duše. Pod povrchem jim bublá okultní zájem a spíš je vidím jako podmanivý nosič hlubokých a chytrých textů, kterým pomáhají proniknout k srdci posluchače. Pochybná víra v jejich nevinnost je směšná, protože ve slovech, která nesou, nám padá na hlavu svět bolesti a zklamání. Ale ani ten, kdo textům příliš nerozumí nebo ho nezajímají, nemusí litovat a může se oddat dekadentnímu magnetismu kapely, protože Schammasch dokáží stvořit opravdu silnou atmoféru. Velmi zdařile kombinují filosofický hypnotizmus s divokými úseky metalové řežby, která má nejblíž k blackovému zvěrstvu. A protože lidé jsou různí, co platí na jednoho, u druhého skončí fiaskem. Komu drsnější pasáže, ze kterých zní mocné sbory přesvědčivých psychologů, moc nevoní, toho třeba potěší instrumentální plochy s psychózou neznámých procedur. Pomalý, tichý šelest činel se objímá s upejpavými tóny kytary a vzniká tak aura nejistoty, ve které nic není předem jasné a dané. Realita levituje kdesi v prostoru a zde leží srdce této desky. Musíte ho najít a pak si zvolit jednu z mnoha cest, které snad povede k vaší duši.

 

Možná zjistíte, že vás oslovují motivy psychotické na první poslech. Takový výron neškodného šílenství jsem objevil ve skladbě A Paradigm Of Beauty. Uvádí ji hodně divně znějící kytara, která je snad vytepaná z plechu. Skladba má sílu, ale nejvíc překvapí tím, že Schammasch v ní na chvíli sundávají masku nepřístupných kněží a vžijí se do role příjemných rockových bardů. Druhá část skladby je prostě úplně jiná než její začátek, pohodová a normální. Tato schizofrenie mě baví a ukazuje široký záběr kapely. 

 

Hezký, hřejivý obal, ve kterém se album ukrývá, jen posiluje jeho monumentálnost a ponurý majestát. Tato temná vznešenost je nakažlivá a tlačí naše hlavy pokorně dolů. I přes tuto podřízenost nejde neobdivovat krásu skladeb, které jdou s dekadencí ruku v ruce. Schammasch své dílo opět vynesli nad horizont průměru a usadili jej do řady předchozích silných alb. Hearts Of No Light je výborným rozloučením s loňským rokem.

 





Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

corvus / 20.1.20 14:46odpovědět

už dlhšie sa chystám na túto dosku a po tejto recenzii si už musím nájsť čas. Schammasch sú v rámci post black metalu rozhodne 1. trieda.

Lomikar / 18.1.20 10:29odpovědět

Ještě bych doplnil, že nedoporučuji opomíjet EP The Maldoror Chants: Hermaphrodite, které vyšlo po Trinagle a rozhodně se nejedná o nějakou zbytečnou vycpávku. Naopak si zatím nedokážu vybavit jinou tematicky koncepční nahrávku tohoto formátu. Song Chimerical Hope z něj si pouštím prakticky obden.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky