Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Schammasch - Hearts Of No Light

SchammaschHearts Of No Light

Sorgh17.1.2020
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Schammasch o sobě po pár letech dávají vědět a jednoho milého, listopadového dne loňského roku vydali nové album nazvané Hearts Of No Light. Nálada není k popukání, ale to je už z názvu patrné.

Po ultradlouhém albu Triangle, které je skvělé, se věci vrací do relativního normálu a Schammasch přichází se "standardní" deskou, i když i tato přesahuje hodinovou stopáž, což dneska nebývá běžné. Ale v tomto případě délka není na škodu, prospívá dílu a šlechtí jej. Opět to není jen tak ledajaká nahrávka bez hlubšího smyslu, ale berme ji spíš jako myšlenkový, atmosférický koncept. Však z minulosti víme, co a jak.


O vyšších ambicích alba je třeba přemýšlet v momentě, kdy v úvodu první skladby jsou vážné tóny klavíru vystřídány tesknou, melodickou seancí zvolna rozevírající paví vějíř ponurých motivů. Začíná z naprostého ticha, pozvolna se rozjíždí a připravuje si půdu pro následující kroky. Vystihuje ji instrumentální skromnost a monotónně se opakující motiv, což má pravděpodobně uvést posluchače do stavu přiměřené hypnózy, aby poslušen rozkazů velebil následné kapitoly. Atmosféra se dá krájet a je to jako zvolna se otevírající dvířka do zámku hrůzy.

 

Hearts Of No Light má osobité kouzlo, které fanoušci kapely důvěrně znají a rádi mu podléhají. I přes hlubiny, které v sobě ukrývá, je docela přístupné a zdánlivě pochopitelné. Čisté, na první poslech nevinné kytarové linky vytahují na světlo pěkné melodie, ale jejich úkolem není konejšit romantické duše. Pod povrchem jim bublá okultní zájem a spíš je vidím jako podmanivý nosič hlubokých a chytrých textů, kterým pomáhají proniknout k srdci posluchače. Pochybná víra v jejich nevinnost je směšná, protože ve slovech, která nesou, nám padá na hlavu svět bolesti a zklamání. Ale ani ten, kdo textům příliš nerozumí nebo ho nezajímají, nemusí litovat a může se oddat dekadentnímu magnetismu kapely, protože Schammasch dokáží stvořit opravdu silnou atmoféru. Velmi zdařile kombinují filosofický hypnotizmus s divokými úseky metalové řežby, která má nejblíž k blackovému zvěrstvu. A protože lidé jsou různí, co platí na jednoho, u druhého skončí fiaskem. Komu drsnější pasáže, ze kterých zní mocné sbory přesvědčivých psychologů, moc nevoní, toho třeba potěší instrumentální plochy s psychózou neznámých procedur. Pomalý, tichý šelest činel se objímá s upejpavými tóny kytary a vzniká tak aura nejistoty, ve které nic není předem jasné a dané. Realita levituje kdesi v prostoru a zde leží srdce této desky. Musíte ho najít a pak si zvolit jednu z mnoha cest, které snad povede k vaší duši.

 

Možná zjistíte, že vás oslovují motivy psychotické na první poslech. Takový výron neškodného šílenství jsem objevil ve skladbě A Paradigm Of Beauty. Uvádí ji hodně divně znějící kytara, která je snad vytepaná z plechu. Skladba má sílu, ale nejvíc překvapí tím, že Schammasch v ní na chvíli sundávají masku nepřístupných kněží a vžijí se do role příjemných rockových bardů. Druhá část skladby je prostě úplně jiná než její začátek, pohodová a normální. Tato schizofrenie mě baví a ukazuje široký záběr kapely. 

 

Hezký, hřejivý obal, ve kterém se album ukrývá, jen posiluje jeho monumentálnost a ponurý majestát. Tato temná vznešenost je nakažlivá a tlačí naše hlavy pokorně dolů. I přes tuto podřízenost nejde neobdivovat krásu skladeb, které jdou s dekadencí ruku v ruce. Schammasch své dílo opět vynesli nad horizont průměru a usadili jej do řady předchozích silných alb. Hearts Of No Light je výborným rozloučením s loňským rokem.

 





Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

corvus / 20.1.20 14:46odpovědět

už dlhšie sa chystám na túto dosku a po tejto recenzii si už musím nájsť čas. Schammasch sú v rámci post black metalu rozhodne 1. trieda.

Lomikar / 18.1.20 10:29odpovědět

Ještě bych doplnil, že nedoporučuji opomíjet EP The Maldoror Chants: Hermaphrodite, které vyšlo po Trinagle a rozhodně se nejedná o nějakou zbytečnou vycpávku. Naopak si zatím nedokážu vybavit jinou tematicky koncepční nahrávku tohoto formátu. Song Chimerical Hope z něj si pouštím prakticky obden.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky