Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Není soused jako soused... Sousedovic Toníček nemá žádný koníček, zpíval kdysi maestro Mládek lordu Podlahovi do jeho pozitivně laděného pořadu o kutilství. Od té doby, co Přemkovi našli na zahradě zakopaného ukrajinského rolníka, skladba mírně potemněla. A z temnoty už se nehneme ani o cenťák, ba co víc, budeme si v ní přímo libovat. Kooperace vyžilého vokalisty Walkera s duem zvukových nezmarů O'Malleyho a Andersona je totiž temná až běda. Pro neznalého kurzu obou adeptů může jít minimálně o kejhák, neboť jakmile si někdo nepřipravený pustí tohle album v rámci interního posluchačského odpoledne, může zle narazit. No rytmus, no harmonie, a pokud přece jen, tak sakra málo. Zkrátka nic hezkého k zasmání. Jen dronující si ve své vlastní vášni pro nepatřičné hudebno bude ukojen a jen ten, kdo lascivně se dívá do zrcadla za doprovodu mistra vokální netradice, bude smířen s osudem. Další, prosím, vypadněte dokud je čas.

Dobu, kdy byl Walker ještě popový zpěvák si nepamatuji, jelikož jsem ještě nebyl ani v mysli obou rodičů, takže zde nemíním vynášet soudy o jeho přínosu na tehdejší kurz dolaru, jak mu to tenkrát seklo a tak podobně. Sešli jsme se dnes, byli jsme si souzeni pro tento rok. Oproti mistru hrdla je mi dvojka zvukově robusních kreativců Sunn O))) poněkud bližší, takže sledování každého jejich kroku patří k mým domácím zálibám. Holt není kutil jako kutil... Spojení obou je pak jasným záměrem brázdit experimentální muziku a objevovat další nové výzvy. Povedlo se.

Vnímat ovšem tuhle spolupráci jen jako nevábně se linoucí tuhou hmotu, do které Walkerův vokál evidentně nepatří, by bylo příliš snadné. Budeme-li se bavit o široké škále nestravitelnosti, nejsme na úplně vhodné adrese. "Soused" má totiž trávení na slušné úrovni a bez vedlejších projevů. Pokud úvodní dvojice skladeb do alba jakoby uvádí, tak třetí věc "Bull" už ukazuje, že se není nutné jen plazit rákosím a zlověstně zírat ze tmy. Možnostem se meze nekladou. Dál už je deska definovatelná jako exkluzivní průvodce experimentálním mikrosvětem, jehož zatáčky nejsou nikterak záludné ani kruté. Jedovaté ano, ale nikoliv falešné. Jestli si v tuto chvíli připomenu vzájemné hašteření Sunn O))) a Ulver, tak se budu vracet ke zklamání. Žádná přidaná hodnota, nic co by tuhle desku dostalo o level výš. Pouhá hra na jistotu, bez chuti a zápachu. A přesně tak "Soused" nezní. Neustále překvapuje, umí se zpříma podívat do očí a i když je jeho duše zvrácená, tak rozhodně ne špatná. Hudba "Soused" umí být monstrózní, stejně jako komorně přimáčklá ve tmě místnosti. Přítomnost k dokonalosti vedených momentů ji katapultuje až na samotnou špici letoškem evidovaných nahrávek.

Zeptej se matky, proč se otec pár dní nevrátil a zmalovaná sousedka se ti ze srdce a svého pohlavního orgánu zhluboka směje. Výsměchem může být i tohle album, ovšem pouze v dobrém slova smyslu. Vyloženě slabé povahy jeho náplň neunesou, průměrní jedinci to přežijí a gurmáni odseknou cosi o překvapivé poslouchatelnosti. Ale dost slovních průjmů, však posuďte sami nakolik je tahle spolupráce přístupná a za jaký konec ji vlastně uchopit. Sám jsem spokojen a musím říci, že hodně.