Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Scratches -  Before Beyond

Scratches Before Beyond

Jirka D.3.4.2017
Zdroj: CD 4-panelový papersleeve (# CZAR 044) // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Melancholie Scratches jako očista a osvobození skrze hudbu. Skromně, nenásilně, ale maximálně poctivě.

Pořízek Frederyk Rotter je nejen poměrně aktivní muzikant, ale rovněž aktivní vydavatel švýcarských kapel. O tom už jsme tady psali. Psali jsme taky o tom, že původně metalové zaměření se postupem času rozrostlo do šíře (jako bych ten příběh už někde slyšel) a vedlo k rozdělení labelu na dva celky. Ten metalový a ten jiný. A právě na tom jiném letos v lednu vyšla nová deska kapely Scratches, která mě svou atmosférou naprosto dostala. Je v tom určitě vydatná porce momentu překvapení, ale je v tom i taky něco dalšího. Trvalejšího. Doufám.

 

Scratches jsou z Basileje a kromě aktuální nahrávky mají v kapse desku Fade tři roky mladou. To je vše. Fade jsem nedoháněl, i když díky bandcampu to není problém pro kohokoliv kdykoliv. A co můžeš udělat kdykoliv, neuděláš nikdy - staré židovské přísloví. A … a funguje to.

 

Co je na Scratches tak zajímavé? Jednak atmosféra desky, jednak hlas Sarah-Marie Bürgin, jednak zvláštní pocit melancholie, která to všechno prostupuje. A s tím vším spojené texty. Řekl bych tak trochu Asaf Avidan - náladou, barvou hlasu, prostě tak. Ono zařadit Scratches žánrově, to je na vylámání zubů. Alternativa v tom pravém slova smyslu, bez lámání přes koleno. Nálada do blues, ale s klasickým blues společného nic nebo velmi málo. Filmová hudba spíš na papíře. Trip-hop pro hipstery. Anebo klidně něco jiného, jak kdo chcete. Je to totiž úplně jedno. Důkaz? Zkuste klípek...

 

 

… takže jasno?

 

Scratches nespěchají a zdánlivě ani moc nevymýšlí. Někdy muzika dokonce připadá neustále se opakující smyčku jednoduché rytmiky s elektronickým pozadím a veškerou pozornost přitahuje zpěv. No vlastně třeba hned první skladba nebo bezvadná věc Beautiful. Jakoby se nedělo skoro nic. Jakoby pozvolna tekla voda v řece a veškeré lidské osudy brala s sebou. Nedůležité, zaměnitelné, pomíjivé.

 

Při poslechu Before Beyond cítím velkou samotu, tu osobní i všeobecně lidskou. The Crow & The Sheep za všechny. A vlastně tuhle desku nejraději poslouchám sám. Vzbuzuje ve mně zvláštní intimní pocit, takovou náladu, kterou člověk nechce sdílet, ale kterou si vyloženě užívá, protože v něm cosi osvobozuje, uvolňuje, rozpouští. A odnáší pryč.

 

 

Další věci moc neřeším, takže recenzi přebírejte, jak umíte. Muzikantsky nic velkého a objevného nenajdete. Tohle album není o výkonech a progresi, i když někdy mě jeho hravost (i ta tam je) dokáže příjemně povzbudit a nakopnout. Třeba během What a Waste. Není ani o nafouklých sděleních a velkých slovech, která většinou maskují (marně) prázdný obsah. Působí skromně, nenásilně, ale maximálně poctivě. Muzika jako smysl sám o sobě, příčina i následek současně.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 16.4.15 9:17

Názor ve Sparku je můj názor a jiné názory jsou kraviny - trochu legrační, ne? Pokud se Ti noví Venom líbí, je to v pohodě, některým z nás zase připadají jako vyčichlá metalová relikvie. Místo urážek zkus napsat, co je na nové desce dobrého, nějaké argumenty, dojmy, pocity. Určitě to bude přínosnější než dosavadní diskuze.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky