Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Secret Sphere - Heart & Anger

Secret SphereHeart & Anger

Michal Z29.4.2009
Zdroj: mp3
VERDIKT: Secret Sphere = power metal made In Italy se všemi typickými přívlastky. S originalitou jsou bohužel na štíru, vše zachraňuje podání, nasazení a smysl pro melodii. Klasické italské bombastické power melody album!

Tak kohopak nám to přinesly opožděně vlny power metalu tentokráte? Pravda, lovil jsem v teplých vodách prosluněné Itálie, nemohlo to tudíž dopadnout jinak, dovolil jsem si vytáhnout plnokrevníka tamní speed melody power fantasy flotily. Myslím, že mnoho lidí, kteří tuhle odnož nemusejí a zvláště ne v italském znění, odchází a dále nečtou. V pořádku. Ti co zbyli, dostanou svěží přímočarou sklenici lehkého nasyceného italského stolního vína, kterého lze vypít kýble. Ale ta rána! Po hudbě Secret Sphere ze čtvrtého albaHeart & Angerse kocovina nedostaví. Druhý den v hlavě stále zní melodie a nálady výživného poslechu a máte chuť jít do něj znova.

 

Secret Sphere jsou klasickými představiteli italské power melody speed scény, která světu dala např. Rhapsody - jejich vliv se táhne celým albem, ale začlenění tak jednoduché zase nebude. Hudebníci jsou velmi nadaní a v komponování tak silní, že skutečné melody fanoušky tohle více jak hodinové album nudit nebude. Pánové velmi vkusně balancují na hranách a od ubohého plagiátu je dělí dostatečná rezerva. Tu se mírně otírají o fantasy nebo symfoniku, ale zavčas seskočí hrobníkovi dobrého vkusu z lopaty. Velké plus Secret Sphere mají za to, že stále netlačí na rychlostní pedál, ale dokáží decentně a vkusně zvolnit do středního tempa a nesklouznout do marastu ohraných balad („Set Me Free“). Stavba alba je velmi povedená a logická, kdy tryskověci střídají vylehčenější střednětempé songy. Je zde možné vytáhnout i další odvolávky pro přiblížení hudby Secret Sphere. Mají velké sklony k raným power velikánům Fates Warning, nebo ke krajanům Vision Divine. Další vlivy míří k raným Helloween, Blind Guardian, plus spousta asociací na Edguy a Avantasii, především u konce alba. Přesto se stále nemůžeme bavit o copy práci.

 

Kapitolou samou pro sebe je výkon zpěváka Roberta Messina. Vládne bohorovnou jistotou ve všech polohách a nemá potřebu se vkrádat do něčího projevu. Práce s výrazovými barvami, frázováním, výšky, vše jak se patří pro danou power odnož. V každé skladbě je Roberta plno. A nejen jeho, strun mistři nešetřili a častokráte nás vezmou za ruce a za rohem od hlavního ruchu skladeb nám ukazují své hbité sólování. Bohaté klávesy jsou snad již samozřejmostí pro Italy. Samotná kapela udělala oproti předchůdci (Scent Of Human Desire) pokrok o pár délek kupředu, ale stále to na únik před velkým pelotonem nestačí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky