Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Secret Sphere - Heart & Anger

Secret SphereHeart & Anger

Michal Z29.4.2009
Zdroj: mp3
VERDIKT: Secret Sphere = power metal made In Italy se všemi typickými přívlastky. S originalitou jsou bohužel na štíru, vše zachraňuje podání, nasazení a smysl pro melodii. Klasické italské bombastické power melody album!

Tak kohopak nám to přinesly opožděně vlny power metalu tentokráte? Pravda, lovil jsem v teplých vodách prosluněné Itálie, nemohlo to tudíž dopadnout jinak, dovolil jsem si vytáhnout plnokrevníka tamní speed melody power fantasy flotily. Myslím, že mnoho lidí, kteří tuhle odnož nemusejí a zvláště ne v italském znění, odchází a dále nečtou. V pořádku. Ti co zbyli, dostanou svěží přímočarou sklenici lehkého nasyceného italského stolního vína, kterého lze vypít kýble. Ale ta rána! Po hudbě Secret Sphere ze čtvrtého albaHeart & Angerse kocovina nedostaví. Druhý den v hlavě stále zní melodie a nálady výživného poslechu a máte chuť jít do něj znova.

 

Secret Sphere jsou klasickými představiteli italské power melody speed scény, která světu dala např. Rhapsody - jejich vliv se táhne celým albem, ale začlenění tak jednoduché zase nebude. Hudebníci jsou velmi nadaní a v komponování tak silní, že skutečné melody fanoušky tohle více jak hodinové album nudit nebude. Pánové velmi vkusně balancují na hranách a od ubohého plagiátu je dělí dostatečná rezerva. Tu se mírně otírají o fantasy nebo symfoniku, ale zavčas seskočí hrobníkovi dobrého vkusu z lopaty. Velké plus Secret Sphere mají za to, že stále netlačí na rychlostní pedál, ale dokáží decentně a vkusně zvolnit do středního tempa a nesklouznout do marastu ohraných balad („Set Me Free“). Stavba alba je velmi povedená a logická, kdy tryskověci střídají vylehčenější střednětempé songy. Je zde možné vytáhnout i další odvolávky pro přiblížení hudby Secret Sphere. Mají velké sklony k raným power velikánům Fates Warning, nebo ke krajanům Vision Divine. Další vlivy míří k raným Helloween, Blind Guardian, plus spousta asociací na Edguy a Avantasii, především u konce alba. Přesto se stále nemůžeme bavit o copy práci.

 

Kapitolou samou pro sebe je výkon zpěváka Roberta Messina. Vládne bohorovnou jistotou ve všech polohách a nemá potřebu se vkrádat do něčího projevu. Práce s výrazovými barvami, frázováním, výšky, vše jak se patří pro danou power odnož. V každé skladbě je Roberta plno. A nejen jeho, strun mistři nešetřili a častokráte nás vezmou za ruce a za rohem od hlavního ruchu skladeb nám ukazují své hbité sólování. Bohaté klávesy jsou snad již samozřejmostí pro Italy. Samotná kapela udělala oproti předchůdci (Scent Of Human Desire) pokrok o pár délek kupředu, ale stále to na únik před velkým pelotonem nestačí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 26.6.20 8:57

Mám to úplně stejně jen s tím, že Meduse jsem dodnes na chuť nepřišel vůbec. Po těch letech, kdy jsem prakticky na Paradise Lost začínal, to stále vidím jako jistou formu závislosti. Stále se k nim budu vracet, stále slyším, že tam je co hledat a nacházet. Novinka mnoho nepřináší, stejně ale jako třeba poslední Amorphis. Skvěle se to poslouchá, ale nic moc nového už tam najít nelze. Na druhou stranu ta suverenita s jakou je to mnohdy podané, to je paráda. Dokud tyhle kapely fungujou, jsem spokojen. Náhrada za celou tuhle epochu není, až dohrají všichni tihle borci, bude nám to docela chybět. Takže tvořte, stále si myslím, že to za to stojí. 70%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky