Recenze: Secrets - Towards the Nightside

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

SecretsTowards the Nightside

Garmfrost21.3.2024

Zdroj: bandcamp

Posloucháno na: phone, Marshall Major IV

VERDIKT: Spolu s Towards the Nightside se vydáme pohanskými sny, spatříme maškarádu chaosu, uvidíme krvácející černou svátost a necháme se vtáhnout do proudů černého inferna.

Projektů, za kterými stojí šílený Swartadauþuz, je opravdu hodně. Jeho počiny mají specifické body, díky kterým je jasné, o co se jedná. Bekëth Nexëhmu od Mystik či Muvitium hravě odlišíte. Máte zde ambientní projekty Klävitt, Klävitt… Skogen Evight Eka, podivný Summum a ještě zvláštnější Svartrit. Nebojí se ani death metalu či funeralu. Líbili se mi Ars Hmu, ve kterých spojil své síly s Esotericou (Chaos Moon, Guðveiki) a pěvcem oplývajícím výtečným krkavčákem Likpredikarenem. V dalším fenomenálním projektu Greve nechal Juhose, aby mu album nabubnoval. Proč jsem zmínil všechny tyto muzikanty? Právě je a kytaristu Sortilege oslovil znovu, aby nahráli album pro zbrusu nový projekt Secrets, který bych stylově přirovnal k dalšímu výbornému projektu Trolldom.

Esoterica se na Towards the Nightside zhostil klávesových nástrojů. Ty jsou tentokrát nejmocnější a nejvýrazněji z celé desky doslova vyčnívají. Na klávesy hrají i sám Swartadauþuz a Sortilege. Kdo se bojí šílené přeplácanosti a má obavy z nedostatku kytar, může se uklidnit. Kytarové nástroje nejsou dominantní, nicméně díky pečlivě ošetřené produkci je vše do detailu krásně slyšet. Milovníci baskytar nechť si utřou zpocené čelo, i basa je srozumitelná. Dokonce bych si troufl tvrdit, že spolu s bicí kanonádou je basa dominantní položkou nahrávky.

Jak už jsem zmínil, za mikrofonem nalezneme Likpredikarena, jenž stojí i za textovou částí. Já jeho hlas zbožňuju a k Swartadauþuzovu rukopisu jednoznačně sedí. Jeho prostorový projev je řádně narašplený. Je zlý a nemilosrdný a neskutečně atmosférický. Celé syntezátorové tortuře Towards the Nightside jeho pěvecké kejkle vévodí. Mezi inspiračními zdroji jsem schválně vynechal Emperor či Dimmu Borgir v éře Spiritual Black Dimensions. To uslyší i hluchý a nemá cenu se tím nějak výrazněji zaobírat. Swartadauþuz je schopný tvůrce, zdroje bere a nechává být. Tohle je black metal. S deskou Towards the Nightside se vydáme za pohanskými sny, spatříme maškarádu chaosu, uvidíme krvácející černou svátost a necháme se vtáhnout do proudů černého inferna.

Album je protkané neklidnými dark ambient evokujícími vstupy, nicméně infernální energii, spádu a gradaci nikterak nestojí v cestě. Secrets jsou na scéně tajemným zjevem sledujícím hudební cesty a vize nevšedních umělců. Do metalového mainstreamu Towards the Nightside beze sporu nezamíří, byť svými kvalitami a přednostmi předčí nejednu legendární nahrávku. A je to tak zřejmě dobře. Swartadauþuz je svobodným bláznem, který vše dělá po svém. Těším se na další díla, pod kterými bude tento pán podepsán…

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.