Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sectesy - The Shreds Of Oblivion

SectesyThe Shreds Of Oblivion

-krusty-21.7.2014
Zdroj: CD
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Ač to bude znít jako protimluv, tohle album je plné svěžího starobylého death metalu. Co si v parném létě přát víc?

Emo, sludge, math, djent, slam, crab, swag…krátce řečeno: těch škatulek jsou desítky. A každá se vymezuje vůči zbytku světa ať už zvukem, pohybem pravé či levé ruky, počtem strun na kytaře, vokálním projevem, textovou náplní či účesem… Ale co si budeme nalhávat, pořádná flákota zdravého dravého deathmetalu je prostě grunt! Pro mnoho z nás je to mateřské mléko, o jehož chuti nemá cenu moc debatovat… Maximálně se můžeme přít, zda je lepší Nutrilon, Sunar nebo přímo ze zdroje…ale s klasikem řečeno: to je tak vše, co s tím naděláme.

 

“The Shreds Of Oblivion” je čímsi jako zjevením. Je to nerevoluční a zaprášený metal se všemi insigniemi, které k takové muzice patří. Všichni jsme se s podobnou hudbou setkali a všichni ji někdy poslouchali. A přesto nebo právě proto jde o příjemné setkání. Jako by se před očima / ušima zjevilo pradávné déja-vu, které na tváři vykouzlí dětinský úsměv a přinutí hlavu pokyvovat nejen souhlasně, ale i v rytmu kterékoliv z osmi skladeb. SECTESY, jakožto čertstvě narozený potomek Dejvyho Krédla, známého z tech-celebrit DESPISE, je dítě z lásky. Nikdo se na nahrávce nepředvádí, nikdo nikoho neohromuje počtem stop-timeů nebo strun. Všech pět právoplatných členů + tři hosté plně pracují pro celek. A to je nesmírně sympatické.

 

Při prvním seznámení s albem jsem se zlehka zarazil. Tohle je tedy “pokračování” DESPISE? Z beden se vyvalil death metal klasického střihu, propletený spoustou melodických vyhrávek, střídaných s growlingem…vše jak vystřiženo ze starých dobrých devadesátek. Pochopil jsem při druhém poslechu. A třetím, čtvrtém, pátém… SECTESY prostě nejsou pokračováním jakékoliv bandy. Jsou zcela novou kapelou, libující si ve staré hudbě. Jejich death metal je dostatečně našlapaný, často rychlý jako prchající zombie z “Dawn Of The Dead 2004”, někdy rozvážně pomalý ála zombie model “Dawn Of The Dead 1978”. Kytary vykreslují až neskutečně melodické ornamenty a výjimkou není ani akustická kytara. Nespěchá se jako v USBDM, přitom vše JE dostatečně brutální a záhrobní. A propos, možná je to tím, že kapela začala točit všechny svoje klipy na hřbitově…a pach hřbitovní zeminy je pro celé album tak nějak příznačný. Ejhle kam lze dostat recenzenta vhodně zvolenými obrázky…

 

 

Celá kolekce “The Shreds Of Oblivion” působí velice semknutě – jak stylově, tak aranžérsky. A to i přesto, že se dočkáme občasných intro-dekorací a aranžérsky košatějších kompozic. Z nich stojí za pozornost melancholická a komplexnější “Inside Of Red Anger”. Na druhé straně barikády stojí téměř-hitovky jako boltthrowerovská “Homicidal Premonition”, albový načínák “Blood Red Path” nebo zombie hymna “Beyond The Gates Of Doom”. Po dobrém jídle přichází čas na zákusek, kterým je cover “In The Blazing River” tuzemských znovuoživlých Krabathor.

 

Design prvotiny SECTESY je vyveden velice stylově. Obal vyzdobil Deather – a vyzdobil jej netradičně a parádně! Tříbarevný vnitřek bookletu přesně sedí a to stejné musím říct o rozkošném potisku samotného CD (kdy jsem naposledy viděl symbol “stop the madness”???). Viva la old school death metal! Velice chutné retro! Když k tomu připočtu výtečný zvuk, potom i nadšení a potenciál, kterými SECTESY oplývají…verdikt zní: rozhodně ano!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.7.14 9:07

Mě to časem zasáhlo stejně silně jako všechny desky minulé, ačkoli cesta byla dost trnitá. Není to nejsilnější materiál, není to bez hluchých a zbytečně natahovaných míst ale má to sílu. A s přihlédnutím ke konkurenci - té alternativně / atmosféricky rockové - jsou o několik levelů výše. A toho si sakra cením. Ctím z desky především to, že Anathema hledá nový výraz a deska je tudíž částečně pátráním po nové hudební řeči a částečně tím vším již řečeným. Vracím se k tomuto dílu poměrně často, baví mě to, takže jsem relativně spokojen. I nadále v nich cítím jistou záruku toho, že každá další deska mě bude bavit i nadále, což u většiny starých kapel už pro mě neplatí.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 25.7.14 11:53odpovědět

Baví, baví, baví.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky