Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Seeds Of Iblis - The Black Quran (EP)

Seeds Of IblisThe Black Quran (EP)

Bhut18.5.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Orient black jak se sluší a patří. Černý korán je vyzdvižen z hlubin temnot, aby proklel svého čistotného bratra. Dvacet minut nepřetržitého mučení zastánců islámu zasahující i do srdcí křesťanských krys.

Málokdo ví, že v zemích, kde to mezi lidmi vře jak v trampském kotlíku, byla sepsána tajemná kniha svrhující nejvyššího tamějšího Boha. Byl to právě černý korán. Kniha opovrhovaná, zapomínaná a zatracovaná. Její stránky se však nepropadly do prachu dějin a jejich lehce zetlelý obsah má ještě co nabídnout. Tyto řádky v současnosti vyzdvihlo uskupení Seeds Of Iblis a předkládají jeho interpretaci na malém EP The Black Quran.

 

Jedno EP = jedna skladba. Málo, říkáte? A když vám povím, že ta píseň má dvacet minut? Jo, to už je jiná káva. Seeds Of Iblis jsou ortodoxní kapelou vystupující hrdě proti islámu, ačkoliv sami mají své kořeny v samotném Iráku. Pro svou věc vyzdvihli z hlubin pekelných černou literární onanii – černý korán. Tu otevřeli a její obsah rozdmýchali natolik silně, aby její vize dolehla na všechny, kteří se nacházejí poblíž.

 

V písni použili množství orientálních prvků, které bez soucitu střídají divoké výpady šílených black metalových stoupenců. Nahrávka zní opravdově a především okultně. Přesně tak, jak by černý korán znít měl. Zvukově si sice moc obstojně nevede, ale to je stejně fuk. Řešit čistotu a kvalitu zvuku black metalové nahrávky je asi stejná blbost, jako se zamilovat do dívky, kterou s největší pravděpodobností nemůžete získat, která vás nemiluje, neb její milý je kdosi zcela jiný. Obojí ale lze přinejmenším zkusit a ten, kdož vytrvá, se dozajista dočká svého kýženého cíle. Ačkoliv já bych to v případě blacku tolik nehrotil. Navíc ta syrovost tam prostě sedí. K téhle exotické hudbě ještě daleko víc.

 

Kapela stvořila ošklivý střapatý odlitek, který se zaryje hluboko do všech muslimských srdcí. Bodá silně a jeho síla bolí předaleko víc. Rve na kusy veškeré doktríny a dogmata, které islám nařizuje. Pro Evropana je takový odboj možná těžko pochopitelný, ale smekám před člověkem, jenž se chce vymanit ze spárů plošného vymývání, které (nejen) tyto země sužuje. Víra byla vždy mor. Seeds Of Iblis jsou si této formule vědomi a hodlají pro ní vést vlastní podobiznu Jihadu. The Black Quran je tak strhujícím manifestem, který se jim vkusně povedl a trefně zasadil ránu, kteroužto narušil statiku tmavé kostky vprostřed nekonečného davu apatických skopců.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky