Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sejd - Ben & Hjärta

SejdBen & Hjärta

Symptom31.10.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Vystřelit do světa hudby post-rockový blafák se podle mě kapele nepodařilo, ale není vyloučeno, že právě vás si deska svým étosem získá.

Ben & Hjärta je vcelku průměrné post-rockové dílo, které se do plusových hodnot dostává především díky dotažené produkci. V úvodní skladbě Storm & Stiltje se pánové osmělili k malé vokální vsuvce a stojí za zvážení, zda do budoucna nedat hlasu více prostoru. To samé platí i pro dechovou sekci, která by na větší ploše mohla přispět k výraznějšímu profilu kapely. Na své druhé desce, které před třemi lety předcházel eponymní debut, se mladý švédský sextet vydává ve svých šlépějích bez výraznější snahy zastínit předchozí tvorbu nápaditějšími kreacemi. Na druhou stranu Sejd vytvářejí příjemnou kulisu všednodennosti a i ta má na světě své místo.

 

Sejd dokáží v posluchači probouzet různé emoce a mohou plnit funkci dobrého společníka k rozjímání nad uplynulým dnem. Hudebně bezezbytku naplňují literu post-rockového žánru. Pravé poslání němého rocku, tedy vytvoření takové atmosféry, která strhne všechny opony a pustí svěží vzduch do posluchačovi zatuchlé duše, se daří zahrát tak napůl. Svým hudebním vyjádřením se kapela drží při zemi a byť svým nástrojům rozumí, chybí tomu rozlet, který by vyústil v průsečík emocionálního blaha. Za ohýbáním zvukových možností stojí běžné kejkle, jakými jsou nekonečný sustain elektronického smyčce, tremolo picking a krabičkové kytarové efekty.

 

Souhra kapely a úroveň interpretace je dobrá. Způsob budování kompozic nevybočuje ze zaběhnutých standardů a nezasluhuje zvláštní pozornost. Jak deska plyne, přináší okamžiky štěstí zahrané na notu radosti i pocitů sklíčenosti. Ve svých nejsilnějších momentech je utlumená v rozvláčné naléhavosti šesté Brevet I Havet. Jako předzvěst erupce pak působí sedmá Spasm, při které blána šroťáku dostává pěkně vířivou masáž. Houpavá matika Dipsomani šlape a baví od začátku do konce. Nálada titulní skladby Ben & Hjärta je zakletá v rozpitých tónech ambientní devadesátivteřinové mezihry, ze které si odnáším jen pocit jistoty, že podobné náladové plochy jsou zřejmě platnou součástí každé správné desky.

 

Post-rock je o náladě, kterou napěchujete mezi řádky. A pokud chcete překvapit, měli byste tam dostat ještě neočekávané přesahy do jiných žánrů, což se zde neděje. Nechci znít jako pesimista, protože na desce Ben & Hjärta je co ocenit, ať už jsou to malé finesy nebo specifická atmosféra. Jenže když má člověk naposloucháno, hned tak něco ho na krovky nehodí… Netuším, jak dovedně se kapela prezentuje v podmínkách živého vystoupení, ale ze studiového záznamu místy čiší pachuť sterility. Partě muzikantů, která si svou hudbu režíruje po vlastní ose fandím už z podstaty věci, zatím však z aktuální tvorby necítím tu sílu, která valí klíny do hlavy. Do příští desky pro mě zůstává potencionálně zajímavý případ Sejd otevřený a loučím se zvoláním: „Viva la DIY!“

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky