Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Semai / Korium - Korium / Semai

Semai / KoriumKorium / Semai

Victimer14.12.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Povedené split album nahlížející na jednotící prvky jakými jsou samota, tma a splynutí s ní, ze vzájemně odlišných pozic extrémní hudby.

Ještě než se pustím pod drobnohled samotných interpretů, je důležité si říct, jak jsou si oba pohledy na podobnou tématiku vzájemně blízké. Jak Koronasovy KORIUM, tak Hasturovy SEMAI ve mně zanechali podobný pocit oddání se náruči noci, popřípadě vlastní izolace a odevzdání se jejím nástrahám. Ačkoliv oba projekty dávají do svých příspěvků svou typickou tvář, oba spojuje stejná atmosféra, ve které lze snadno objevit kouzlo navození určitých stavů mysli. A pokud právě tohle bylo záměrem, což lze po celou dobu z nahrávky vycítit, podařilo se to náramně.

 

KORIUM mám zafixované jako poměrně dost aktivní jednotku, která je během jedné sezóny schopná vyprodukovat hned několik titulů. Ať už samostatných, nebo společných v podobě kooperace na split albech. Na tomto splitku se slovenská kapela podílí jednou veledlouhou kompozicí "Les pod nočným tieňom", která evokuje dané téma nejen svým názvem. Naléhává hypnotická skladba s opakujícími se motivy je sestavena přesně tak, aby nás nechala nahlédnout do noční scenérie, do kraje neprostupných hvozdů, odkud je příliš složité se vymotat, natož odolat jejich svodům. Pod primitivní instrumentální slupkou je třeba hledat něco víc, než na ni jen poukazovat. O tom tohle vůbec není. Způsob jakým Koronas podléhá síle temnoty je autentický a jeho hlavní přínos je v uvědomění si své malosti v prostředí, které jej pohlcuje. Ze skladby tak cítím mnohem víc, než jen navození jisté nálady. Celé to rozostření, těžká zvuková plocha, jež se proměňuje velmi pomalu a téměř po celou dobu jen upozorňuje na svou bezvýchodnost, působí dost intenzivně. Že není slyšet bicí, jakkoliv jsou živé či programované? To není na pořadu dne. Na pořadu dne není ani den sám. Jen zvyšující se ruchová závislost, kde už není ani nutné mluvit o black metalu, doprovázená hysterickým vokálem, a ve které zanikají podružné úlomky jednotlivých nástrojů. Ano, tohle je věrné ztvárnění atmosféry nočního lesa.

 

Hastur se vydal se svými SEMAI hledat nové prožitky do hlubokých chodeb spletitých systémů katakomb. Dvoudílná ruchová anabáze nás přenese do oněch míst díky propojením noise/drone/ambient mystiky, která obě kapitoly doprovází. První část je těžkou, až chaotickou skladbou vzbuzující neklid a nervozitu, kde je poměrně jasně patrné, že odchod do podzemí je plný strachu. Chodby, ve kterých nás přivítá jen chlad, vlhká tma a několik možností kudy se vydat dál, aniž bychom tušili, která z nich je správná. Opravdu hlasitá a drsná zvuková záležitost plná nesoustředění a paniky z podzemního labyrintu. Oproti ní je navazující pokračování vedeno v poněkud odlišnějších odstínech. Druhý díl dobrodružství pod povrchem se nese v klidnějších mezích, ačkoliv se nejedná o žádnou ambietní dohru, ale stále silnou ruchovou stěnu. Přesto lze tohle pokračování výpravy brát jako jisté vysvobození se ze spárů tmy, ať už formou úniku z prostor nebo zhasnutí vlastní existence. To je na každém z vás. Já ve "dvojce" cítím až mrvolnou atmosféru, která nepostrádá epičtější charakter, což je v noise možná nadsázka tvrdit, ale je to tam. I v případě SEMAI se jedná o velmi důkladné přiblížení se danému stavu člověka uvězněného v nelítostných podmínkách. Lákavý vstup do systému, postupem minut se měnící v nejhorší možný okamžik života.

 

Na závěr bych se snad vyjádřil jen v tom smyslu, že pohled do nitra noci je mi bližší formou SEMAI, což by se ještě před pár lety mohlo zdát jako nesmysl.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky